Co intelektuál, to antisemita a nepřítel Izraele a FF UK jako líheň „hamásníků“. A pak tu máme ty naše angažované umělce, jako je Klus. Emoce, které vyvolává palestinsko-izraelský konflikt, už asi mnohým trochu zatemňují mozek.
Nelze si nevšimnout, jak v naší společnosti, stejně tak jako na tomto blogu a na sociálních sítích izraelsko-palestinský konflikt staví proti sobě dvě odlišné názorové skupiny. Nevěřícně koukám, jak se vzdělaní, přemýšliví a snad i jinak slušní lidé stylizují do podoby radikálních fanoušků Sparty a Slávie, kdy fandy nepřátelského či nedej bože jiného klubu je třeba v lepším případě zostudit nebo jim rovnou nařezat.
Zažil jsem i situaci, kdy jsem byl v osobním kontaktu vyzván, abych se vyjádřil, jestli jsem s Palestinci nebo s Izraelci. Jsa neschopen se k tak složité problematice vyjádřit oním fotbalovým způsobem, jsem odpověděl, že jsem buddhista, čímž jsem asi dotazovatele zmátl natolik, že mi dal pokoj. Kdybych měl prostor se uvážlivě vyjádřit, řekl bych asi, že jsem proti náboženským fanatikům, radikálům, teroristům a válečným štváčům, ať je to, kdo je to. Vyjádřil bych také přesvědčení, že respektuji právo na náboženskou svobodu, právo národa na sebeurčení a nepochybně i právo státu se v případě napadení bránit. Poznamenal bych také, že se tak nějak dokážu ztotožnit se starozákonním oko za oko, zub za zub, ale ne s principem deset zubů za jeden zub.
Pokud k palestinsko-izraelské problematice uvedu, že příčiny problémů je třeba hledat v historických chybách a v neochotě nalézat smírná řešení a že kromě práva na obranu a potrestání zločinců také existují i humanitární aspekty aktuálního konfliktu, a někdo mě na to konto označí za antisemitu a nepřítele Izraele, tak tím v ten okamžik skončí veškerá diskuse. Málo mi záleží na tom, co si o mě myslí nějaký zfanatizovaný pitomec, ale dost mi vadí, když jako antisemity a nepřátele Izraele jsou označováni lidé, kteří pouze poukazují na humanitární aspekty konfliktu, tedy že nevinné oběti na straně Izraelců má vyvážit smrt a utrpení nevinných Palestinců.
Abych se vyjádřil zcela jednoznačně, tak na lapidární otázku, jestli jsem s Izraelem, odpovím kladně, ale to mi nebrání v tom, abych odsoudil i fanatiky na straně Židů, stejně jako ignorování elementárních zásad lidskosti, které nemají chránit zločince, ale nevinné lidi ano. A jestli je někdo schopen označit osobnosti typu Tomáše Halíka za antisemitu a FF UK za líheň „hamásníků“, tak se dostáváme do stavu, ve kterém je humanisticky smýšlející intelektuál vnímán jako parazit, a radikál jako reprezentant oficiální politiky státu. V tomto ohledu si dovolím poznamenat, že humanismus není sprosté slovo, ale synonymum pro lidskost, kterou není třeba prokazovat teroristům, ale třeba dětem ano.
Nemohu si pomoci, ale volání po smíru a jednání se v Izraeli a na Ukrajině zcela zásadně liší. Vyjednávání o míru na Ukrajině má v dané chvíli trpkou pachuť kapitulace a podvolování se zločinnému putinovskému režimu, který může ohrožovat i naši svobodu. Naopak řešením palestinsko-izraelského konfliktu je po eliminaci teroristů pouze jednání, jehož dlouhodobým výsledkem nemůže být nic jiného než vznik nějaké podoby palestinského státu, protože jedinou jinou alternativou, která by zabezpečila klid a mír, je jen „konečné řešení“ tedy vyvraždění palestinského národa, což si snad většina Židů po své vlastní historické zkušenosti nepřeje.
Zastánci radikálních izraelských počinů to asi neuslyší rádi, ale všiml jsem si, jak takový přístup imponuje i lidem, kteří schvalují tvrdý a nekompromisní postup Ruska ve válce na Ukrajině. Naopak řada kritiků necitlivého přístupu Izraele zcela jasně podporuje nutnost Ukrajinu vojensky podporovat. Neumím rozklíčovat tento galimatyáš emocí a názorů, ale nevšímat si toho nelze. Vnímám, jak mnohým z nás imponuje radikální přístup tehdy, je-li cílen směrem k nenáviděnému národu, etniku, případně náboženství. Dříve to byli, a pro určitou malou část společnosti stále jsou, Židé, a nyní to mohou být Arabové, potažmo muslimové a bohužel i Ukrajinci, které čím dál větší část obyvatel postsovětské Evropy vnímá jako nebezpečí a příčinu svých problémů paradoxně více než imperiální politiku putinovského Ruska.
S odstupem času jsem dospěl k přesvědčení, že se jednostranné a nekritické informování obecně seriózních medií o válce na Ukrajině projevilo zcela kontraproduktivně, tedy že se tím dala příležitost všemožným dezinformátorům a vykladačům nějaké „jiné pravdy“. Tím nemyslím, že měla být zpochybňována skutečnost, že je Rusko agresor a Ukrajina se legitimně brání, ale že nekritická adorace Ukrajiny a absence hledání příčin a chyb takovou prezentaci znevěrohodnila. V zásadě to samé platí pro konflikt v Izraeli. Bezmezná a nekritická podpora Izraele a ignorování dlouhodobých chyb, problémů a pochybení vyvolává u jiné skupiny lidí z cela opačné emoce, než jaké se aktuálně snaží navodit mainstream.
Mám pocit, že se ze společnosti a tím i z veřejné diskuse vytrácí schopnost aktuální pohnuté události hodnotit fakticky a racionálně, ale také s ohledem na určité etické a morální principy. Nevidím důvod, proč by měli být ostrakizováni a jako nepřátelé vnímáni lidé, u kterých někdy převáží aspekty, které jiní odmítají vnímat a akceptovat. Je z mého pohledu zcela nepřijatelné relativizovat zločinnost putinovského režimu, stejně jako palestinského, potažmo islámského terorismu, ale to neznamená, že nemohou legitimně zaznít stanoviska hájící jiné pohledy na příslušnou problematiku.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tomas-klus-zpevak-video-izrael-palestina-konflikt.A240315_155821_domaci_nema
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/halik-s-ruskem-nemuzeme-jednoduse-sednout-za-stul-protoze-porusuje-vsechny_2403151905_elev
https://www.respekt.cz/podcasty/halik-izrael-v-gaze-ztraci-moralni-kapital-spojeny-s-holocaustem
