Zprostředkuji vám pár šokující příběhů, které svojí obscénností a brutalitou značně převyšují vše, co se můžete dočíst v tom nejbulvárnějším bulváru. Při jejich čtení vás možná napadne, že takové hrůzy ani nepatří do tohoto světa.
Příběh první
Jistý Ahmed se chtěl zavděčit známému, který mu měl zabezpečit úspěch při jednom docela riskantním podniku, proto neváhal obětovat vlastní dceru Ifunanyu. Měla být usmrcena a jen jako by zázrakem smrti unikla. To ovšem není všechno, když Ahmed odcestoval, našla si jeho manželka Kamini milence, jistého Abdaláha, který byl dokonce z příbuzenstva. Když se po docela dlouhé době pan manžel vrátil, tak ho společně při uvítací večeři zavraždili. Narafičili to jako nehodu a po čase se Abdaláh s Kamini oženil. To však odhalili Ahmedovy děti Elanora a Omar, který posléze s pomocí sestry brutálně zabil nejen svého otčíma, ale i matku.
Příběh druhý
Čarokrásná Medina se úplně zbláznila do obchodního cestujícího jistého Ibrahima a z lásky mu počala zcela zásadním způsobem v jeho podnikání pomáhat. Když měl Ibrahim problémy se svým zaměstnavatelem Pelayem, rafinovaným způsobem ho prostřednictvím jeho dcer zavraždila. Pak se společně uchýlili do firmy jistého Karima. Co se ovšem nestalo, Ivan se chtěl oženit s Karimovou dcerou, protože toužil po jeho penězích. Když na to Medina přišla, zareagovala velmi impulzivně. Zabila Karima i jeho dceru a také ze msty oba syny, kteří se jí mezitím narodili, a na kterých Ibrahim velmi lpěl. Načež uprchla kamsi na východ (asi do Ruska), kde se po ní slehla zem.
Příběh třetí
V jiném městě se zase vyznamenal Kurumi, který patrně kvůli dědictví vykastroval vlastního otce, a pak, považte, všechny své potomky ihned po narození snědl, a to patrně na základě své vlastní neblahé zkušenosti s otcem.
Příběh čtvrtý
Většina učiněných hororů se odehrává v rodinném kruhu. Tak třeba jistého Lamina zavraždil jeho vlastní syn Oisín, který se pak dal dohromady s vlastní matkou Ioan, která to nakonec neunesla a spáchala sebevraždu. Oisín si pak v zoufalství vypíchl oči. Do smrti s ním zůstala jen jeho dcera Anat.
Příběh pátý
V jiném městečku žili bratři Aidar a Thabo. Tihle zvrhlíci, kteří jen navázali na své zvrhlé předky, nejdříve zabili svého nevlastního bratra, k čemuž je ještě naváděla jejich matka, pak se jeden stal milencem manželky toho druhého a ten druhý se mu pomstil tak, že zabil jeho děti a upekl mu je k večeři. Jeden z bratrů pak zplodil syna se svou vlastní dcerou, což je onen Ahmed z prvního příběhu, který se svou milenkou Kaminou zabili jejího manžela. Tím se uzavírá kruh hrůz obscénností a zvěrstev, které jako by snad ani nebyly z tohoto světa.
A oni vlastně z tohoto světa nejsou. Jsou totiž ze světa řeckých bájí.
Ahmed z prvního příběhu je vlastně Agamemnon, který pro úspěch tažení Řeků proti Tróji chtěl obětovat svou dceru, která se nejmenovala Ifunanya, ale Ífigenia. Po návratu z Tróje ho pak zavraždil milenec jeho ženy Klytaimnéstry (Kaminy) Aigisthos (Abdaláh) a otce pomstil až s pomocí sestry Élektry Agamemnonův syn Orestés.
Druhý hororový příběh vypráví o Iásonovi (to je ten Ibrahim), který se vydal s Argonauty do Kolchidy pro zlaté rouno a o kouzelnici Médeie (Medina). Ta Iásonovi nejdříve pomáhala při úkolech krále Aiéta, a pak pomohla usmrtit krále Pélea, který Iásona pro rouno poslal. Když se však Iáson počal ucházet o dceru krále Kreonta, zavraždila ze žárlivosti jejich dvě děti a uprchla.
Kuru ze třetího příběhu není nikdo jiný než vládce druhé dynastie řeckých bohů Kronos, který vykastroval svého otce Úrana a spolykal všechny své děti vyjma Dia, který za pomoci matky Gáie Krona oklamal), a pak ho s pomocí nesmrtelných sourozenců porazil a ujal se s nimi definitivně vlády.
Čtvrtým, poněkud obskurním příběhem je strastiplný úděl Oidipa (Oisín), který díky neblahému osudu, aniž by to tušil, zabije svého otce Láia (Lamin), osvobodí Théby od Sfingy a posléze se ožení s vlastní matkou Iokasté (Ioan). Ta po náhodném zjištění, jak se věci mají, spáchá sebevraždu a Oidipus se v zoufalství oslepí a jen s pomocí dcery Antigony (Anat) coby psanec v ústraní dožije.
Poslední příběh je poněkud zamotaný, nicméně skutečně se propojuje s příběhem prvním, a to prostřednictvím onoho Aigistha (Abdaláha), jenž byl zplozen z incestu krále Thyesta a jeho vlastní dcery Pelopeii. Právě Thyestés jedním z bratrů, kteří zabili svého bratra nevlastního. Jemu pak bratr Átreus, ze msty, že mu svedl ženu, upekl na nechvalně známých „Thyestových hodech“ jeho vlastní děti. V téhle vyvedené rodince ovšem začal s pečením dětí již děd Átrea a Thyesta Tantalos, který chtěl přechytračit bohy tím, že je pohostil pečínkou ze svého syna Pelopa. Za to si také odpykává známá Tantalova muka.
Z výše uvedeného je patrné, že o různé hrůzné a bizarní příběhy nebyla nouze nikdy.
