Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.
Kdyby měli všichni, kdo mají problém s konkurencí (i s problematickou konkurencí) vyhrožovat městu a brát si jeho obyvatele jako rukojmí, žili bychom v permanentní válce. Bráním se paušálním výrokům jako: všichni taxikáři jsou lumpové, ale ti, co se jako teroristé chovají, lumpové jsou, protože teroristické praktiky neospravedlňuje ani příkoří ani bezpráví tohoto typu, a to si nejsem zcela jistý, jestli je to příkoří a bezpráví skutečné nebo domnělé.
Neznám detailně problematiku této záležitosti s taxislužbami a Uberem z hlediska právních norem, historie a aktuálního vývoje, a nechci se proto té alternativní taxislužby zastávat, ale chování pohrobků gangsterů z mafiánské skupiny Thorges z devadesátých let (tipnul bych si, že to jsou vedle nováčků pořád stejní hoši) nepatří na tato místa a do této doby.
Na druhou stranu však musím uznat, že průchod práva v této zemi je někdy katastrofální, stejně jako schopnost systému vypořádat se s nějakým novým fenoménem, v tomto případě se spoluspotřebitelstvím či tzv. sdílenou nebo kolaborativní ekonomikou, jak je to také nazýváno. Byť stát takový konflikt přímo nezpůsobuje, pomalým a nejasným nastavením pravidel vytváří stav, který vnímá řada standardních subjektů jako nerovné podmínky pro podnikání.
Nicméně vydírání, vyhrožování a blokáda komunikací v rozporu se zákonem je, o tom není pochyb, a kdyby si měl každý svá domnělá i skutečná práva takto vynucovat, žili bychom v džungli. Proto také magistrát tentokrát reaguje tak, jak reagovat má a policie snad bude činit, bude-li to třeba, tak, jak jí přísluší, tedy blokující taxikáře zajistí, odveze na služebny a auta jim na jejich útraty odtáhne. Jak budou posouzeny jejich činy, nechci spekulovat.
Naproti tomu ty, kterým hrozilo dvacetileté vězení za přípravu teroristického útoku na vojenský vlak, dnes městský soud osvobodil. Již jsem se o té kauze zmiňoval (možno si přečíst zde), aniž bych jakkoli hodnotil jejich vinu či nevinu. Nemohu a nechci se ke skupině anarchistů v tomto smyslu vyjadřovat ani dnes, ale z agenturní zprávy je patrné, že soud shledal pochybnosti, jestli ti lidé skutečně útok plánovali, nebo se stali obětí policejní provokace. Svědectví policejního agenta bylo totiž jediným pádným důkazem žaloby a soud se tak dostal do důkazní nouze, která nemohla vyústit v nic jiného, než v zatím nepravomocný osvobozující rozsudek.
Ke spojení těchto dvou událostí jsem použil jakýsi oslí můstek v podobě terorismu, který se asi v pravém slova smyslu netýká ani jednoho z případů. V prvním případě je to projev vyhlášené arogance taxikářského cechu a jejich zcestné představy, že si mohou diktovat nějaké podmínky a v druhém šlo spíše než o terorismus o hecování se party mentálně nedospělých blouznivců, kteří si hrají na radikály z dob Bakunina a Gavrilo Principa.
