Protože každý zmařený lidský život a každé lidské utrpení se neliší na základě toho, koho se týká. Nezáleží na náboženském vyznání, na barvě pleti, ani na tom, jestli se teroristický útok stane v Evropě, v Sýrii nebo na Zélandu.
Zvykli jsme si spojovat terorismus s islámem, jsou k tomu logické důvody, ale nelze zapomínat, že ještě před tím, než se radikální islám počal v druhé polovině 20. století takto prezentovat, byl zde terorismus ultralevicový, ultrapravicový i náboženský. Byla zde IRA, ETA, Frakce Rudé armády, byli a jsou zde pomatenci jako Andres Breivik.
Ještě není jasné, kolik lidských životů mají na svědomí teroristé, kteří řádili v novozélandských mešitách, a už se objevují hlasy, že tento čin je pouze odvetou za teroristické útoky muslimských fanatiků, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Novozélandská premiérka emotivně vyjádřila podstatu toho, že takto uvažovat nelze. Výkon spravedlnosti a třeba i odveta či msta se mohou týkat pouze těch, kteří teror páchali a páchají. Nemůže a nesmí být namířena proti nevinným lidem.
Princip kolektivní viny je vždy nesprávný, a pokud někdo nesouhlasí s migrační politikou své země, je namístě kritizovat migrační politiku své země, požadovat nápravu od politiků, kteří jsou za to odpovědní. Nenávist nesmí být namířena na lidi, kteří utíkají do našeho světa před válkou a před bídou. Oni nedělají nic, co bychom my nemohli pochopit, protože v takové situaci jsme bývali i my a v historii se to někdy týkalo prakticky všech národů a etnik.
To pochopitelně neznamená, že mají být přehlíženy zločiny migrantů, stejně jako nelze tolerovat jejich neakceptování norem hostitelské země, ale tento princip musí být vždy selektivní, padni komu padni. Je třeba si uvědomit, že i lidé, kterým nerozumíme a možná ani porozumět nechceme, jsou lidé. Jejich krev je stejná jako naše, cítí stejnou bolest a jejich smutek je stejný jako náš. Myslím, že je dobré si toto v těchto chvílích uvědomit.
