Aktivistka Krejčová byla nepravomocně odsouzena k ročnímu podmíněnému trestu za napadení policisty. Videozáznamy a svědectví z příslušných demonstrací dál vyvolávají rozpaky a pochybnosti o apolitické a zákonu dbalé policii.
Nerad hodnotím rozhodnutí soudu, které je vždy zatíženo subjektivními pocity hodnotitele, jeho (v tomto případě mou) právní nekompetentností a hlavně neznalostí kompletního spisu té či oné kauzy. Nebudu to dělat v tomto případě také proto, že ani nevím, co bych měl na rozsudku, který se mně pocitově moc nelíbí, kritizovat. Hodnocení onoho skutku není asi složité jenom pro laika, jako jsem já, ale i pro soudce, protože Kateřina Krejčová byla odsouzena Obvodním soudem pro Prahu 1, pravomocně zproštěna obvinění Městským soudem v Praze a nedávný verdikt Obvodního soudu pro Prahu 1, který opět nepravomocně potvrdil její vinu, je výsledkem dovolání státního zástupce k Nejvyššímu soudu. Případ tak bude opět řešit Městský soud v Praze (a „pes jitrničku sežral“ se může asi opakovat donekonečna). Něco jiného je však hodnocení postupu policie.
Co se vlastně stalo. Tehdejší studentka FAMU se se svým přítelem zúčastnila 1. 7. 2015 povolené demonstrace proti odpůrcům migrace. V té době probíhala i povolená demonstrace odpůrců migrace, která se nechvalně popularizovala maketami šibenic, xenofobními rasistickými hesly a skandováním výhrůžek. Policie se zcela správně snažila oba tábory oddělit a k incidentu došlo až tehdy, když se promigrační aktivisté snažili pasivně zabránit průchodu aktivistů protimigračních tím, že se posadili na zem a odmítali vstát. Policie proti nim zakročila a při pacifikování přítele paní Krejčové se ta na zasahujícího policistu vrhla a měla mu způsobit zranění, která si vyžádal pracovní neschopnost.
Z demonstrací je řada záznamů a věrohodný a docela vypovídající je i záznam incidentu jako takového. Na základě toho se asi dají pochopit rozhodnutí soudu, a to i onoho obvodního, který vinu potvrzuje. K napadení policisty skutečně došlo a policista šel marodit. Odsuzující rozsudek vzkazuje občanům, že napadení policisty (i ve vyhrocené situaci jako je emotivní reakce na zbytečnou brutalitu) je trestným činem a osvobozující rozsudek takové jednání za určitých okolností připouští, respektive bagatelizuje incident jako přestupek, a ne jako trestný čin.
Z mého pohledu jsou tři zcela zásadní okolnosti pochybení a nevhodného postupu policie. Jednak policie zcela neadekvátním způsobem diskutoval s promigrantskými aktivisty o jejich pohnutkách a snažila se je jaksi přesvědčovat o špatnosti jejich počínání, přičemž nic takového neprovozovala s aktivisty se šibenicemi a transparenty, jejichž počínání bylo minimálně na hraně zákona. Nepřiměřeně tvrdě zasáhla proti pasivním promigrantským demonstrantům, čímž de facto dala podnět k incidentům, místo aby mírnila vášně u obou skupin. V neposlední řadě se vznáší pochybnosti nad tím, byl-li policista zraněn a jaké zranění mu bylo způsobeno. Z videa je poměrně zřetelné, že pokud bylo policistovi skutečně vůbec nějaké zranění způsobeno, jde na vrub jeho neschopnosti správně a profesionálně reagovat (kdyby tím útočníkem byl metrákový chlap a ne padesátikilová dívka, tak by musel nejspíš na místě svým zraněním podlehnout).
Jinými slovy měla policie podle mého názoru rozdat pokuty a zahájit přestupkové řízení a posléze se zabývat více problematickou formou protestu odpůrců migrace. Posuzování zákonnosti projevů rasizmu xenofobie a náboženské intolerance policii jednoznačně přísluší. Naopak policii nikterak nepřísluší hodnotit názory demonstrujících, protože trestný čin „Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod - § 356 trestního zákoníku, hlava X. (trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných)“ se docela pochopitelně nezabývá názory lidí, ale právě oním „podněcováním k nenávisti“ a tak mohou být ony šibenice a transparenty vnímány.
Z lidského hlediska mohu chápat, že policisté jsou stejně jako většina národa spíše nakloněni odpůrcům migrace, stejně jako to, že levicoví aktivisté kolem „ Kliniky“ nejsou policistům nikterak „pochuti“, ale policie se musí snažit být i v tomto apolitická a nestranná, a pokud osobně v tomto smyslu selžou nějací její příslušníci, pak by měla řešit je, a ne ty, kteří jsou spíše oběťmi jejich pochybení.
