A není pochyb, že je do čeho si píchnout. Obliba novináře založená na servilitě k politikům může vyvolat u kolegů ostrou reakci. Přesvědčit se o tom mohl Luboš Xaver Veselý, když si ho vzalo na paškál Šídlovo Šťastné pondělí.
Šťastné pondělí Jindřicha Šídla je pořad, jehož žánrem je politická satira, a tak je k tomu třeba přistupovat. Je tedy poměrně logické, že se terčem poněkud nekorektního přístupu v tomto pořadu působících novinářů stane někdo, kdo se vydal zcela opačnou cestou, tedy cestou loajality až servilnosti k současnému establishmentu. Poměrně ostrého útoku od Šídla a jeho spolupracovníků se však Xaver (takto chce být Veselý nazýván) dočkal kvůli poněkud odpudivému chování k jiné novinářce.
Působí poněkud podivně, když se novinář, který je v jiných případech zosobněním korektnosti, pustí do mladé kolegyně, která neudělala nic jiného, než že si šla k milému Xaverovi ověřit informaci, že hosté jeho pořadu musí za své vystoupení platit. A to si naběhla. Takovou porci arogance, nekolegiality i porušení elementární lidské slušnosti by od miláčka Hradu a Strakovy akademie čekal asi málokdo. Odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Tým Šťastného pondělí si v duchu svého satirického a provokativního přístupu podal Xavera, a ten se nezmohl vůbec na nic (podívejte se zde).
Politik v demokratickém státě musí unést politickou satiru a měl by se v očích občanů zesměšnit, když to tak není, což u nás bohužel asi takto úplně nefunguje. Politická satira nebo investigativní přístup jistě nejsou jedinou formou žurnalistiky, i nekonfliktní přístup novináře k politikovi patří do tohoto spektra, ale i tento novinář, stejně jako oni politikové, musí počítat s tím, že se mu za to někdo vysměje. Investigativci a satirikové zase naopak musí počítat s tím, že pokud si dobře neověří informace, respektive to s tou drsnou srandou přeženou, mohou čelit žalobám a následným postihům.
Je jistě možné chovat se k politikům neutrálně a v obecném smyslu toho slova i korektně a s respektem, nenapadá mě ale jediný ospravedlnitelný důvod k servilitě a podlézavosti. Respekt si zasluhuje ten, kdo chová respekt k druhým, což asi není něco, co bychom často viděli u naší politické reprezentace. Respekt ke kolegům by naopak měl být mezi novináři určitým standardem, to se ovšem asi netýká Luboše Xavera Veselého. Ten se pak těžko může divit, jak se jiní novináři k němu chovají a jak se o něm vyjadřují.
