Proč, sakra, Šabatová? Proč ne třeba Okamura, který ze všech sil bojuje za lepší Evropu a na rozdíl od bývalé disidentky a ombudsmanky ví, jak na vyloučené Romy, cizince včetně uprchlíků a lidi s odlišnou sexuální orientací.
Kdyby pro našince schvaloval Řád čestné legie náš prezident, paní Šabatová by ostrouhala. U nás se oceňují státními vyznamenáními mimo jiné i bývalí komunističtí prominenti a konfidenti. Ve Francii to tak není, Francouzi, přesto že mají v těchto záležitostech problémů až nad hlavu, vnímají lidská práva jako pilíř své státnosti a svého státního zřízení. I ve Francii jsou Okamurové, respektive okamurovkyně (on se Tomio inspiroval jimi, ne oni jím), ale je zřejmé, že po určitém počátečním nadšení si Francouzi přeci jen uvědomili, že jsou kulturním národem, který dal světu principy rovnosti, volnosti a bratrství.
Záměrně píši „principy“, vnitřní i vnější politiku Francie můžeme vesele kritizovat, ale to kdykoli kohokoli, opravdu důležité je jen to, aby se stát nezbavil své podstaty a svých idejí. Obávám se, že právě k tomu dochází u nás. Moc ve státě přebírají (demokratickou cestou) lidé a instituce, které v lepším případě nemají žádnou ideu, jen mimořádnou chuť uzurpovat moc, v horším případě tíhnou k ideologiím a jejich nositelům, kterých by se demokratický svět měl štítit.
Anna Šabatová je asi pro ledaskoho těžko stravitelná, osobně se nedokážu ztotožnit s řadou jejích výroků postojů, ale ve smyslu výše uvedeného hájí určité principy, a nutno říci, že je hájí trvale a kontinuálně. Hájila je i v dobách, kdy se za to nedostávaly řády, ale rána pendrekem nebo také arest. V dobách, kdy jiní podepisovali věrnost straně a vládě a vázací akty se státní bezpečností, bručela v opavské věznici a po podmínečném propuštění se začala s vědomím dalších potíží angažovat v Chartě 77.
Žijeme v době, kdy více občany zajímá, čím si je který politik materiálně i ideologicky koupí, věříme slibům a populistické manipulaci. Já osobně bych důvěru ve slova raději spojoval s důvěrou v důvěryhodné lidi. Kteří to jsou, a kteří to nejsou, není těžké rozeznat, je k tomu však nutná vůle se o to snažit. U Anny Šabatové je to docela snadné.
