Budou psát, že ukrajinští uprchlíci jsou zvýhodňování na úkor našich občanů, že šíří nemoci či páchají kriminalitu. Budou nás proti nim štvát, budou urážet ty, co se snaží pomáhat a budou poukazovat na ekonomické dopady sankcí.
Když jsem ve svém minulém článku apeloval na vlivné lidí, aby prezentovali jasná stanoviska, respektive kritizoval ty, kteří to nedělají třeba proto, že sami mají máslo na hlavě, mnohým čtenářům se tento přístup krutě nelíbil. Vůbec nechci tvrdit, že rezervovaný či kritický přístup k aktuálním aktivitám našeho státu, EU, NATO i jednotlivých občanů musí být projevem nějakého kolaborantství, nicméně tito lidé plivou na brus skutečným proruským kolaborantům a ruskému režimu jako takovému. Pokud se snad někomu nelíbí výraz "kolaborant", nechť mi poradí, jak jinak nazvat toho, kdo vědomě pomáhá nepříteli, přestože to může být pochopitelně jen projev ustrašenosti, sobeckosti a tradičního českého "přizdikálení".
Pokud se snad někomu nelíbí výraz "přizdikálení" (nebo jeho šťavnatější a také výživnější obdoba), nechť mi poradí, jak jinak nazvat naší národní vlastnost, která provází celé naše moderní dějiny. Chápu, protože to tak sám cítím, že nás projevy statečnosti, neoblomnosti, které aktuálně prokazují Ukrajinci, zahanbují, protože nám připomínají, že my jsme ničeho takového nebyli schopni v roce1848, 1938, 1948 ani v roce 1968.
Proč ještě po osmdesáti letech velebíme tu hrstku skutečných hrdinů, která se dokázala postavit jak nacistickému, tak i později komunistickému režimu? Inu, je to proto, že počet statečných a zasadovych lidí byl mnohokrát překročen počtem, když ne kolaborantů, tak občanů loajálních, ochotných na dané situaci osobně profitovat, respektive nenechat se jí nikterak negativně zasáhnout.
Historie se smutně opakuje, ale potěšující je, že alespoň optický se aktuálně zdají být tito lidé ve velmi výrazné menšině. Je ovšem otázkou, jak dlouho nám ochota Ukrajině a Ukrajincům u nás pomáhat vydrží? Jak se veřejně mínění bude měnit s tím, jak nás ta pomoc bude čím dál tím více bolet a bude nás také ohrožovat?
Jsem v tomto směru docela skeptický, protože už nyní dopřáváme sluchu politikům a veřejně činným lidem, kteří místo o solidaritě mluví o penězích, možných rizicích a problémech, které nám náš aktuální přístup přinese. Realisté dobře vědí, že to tak bude, ale všechny aktuální projevy sobectví, opatrnosti, kalkulace a relativizace reálií jsou nepřítelem vnímány jako projevy slabosti. Té slabosti, která přesvědčila ruský režim, že může beztrestně započít válečné tažení proti nezávislému sousedovi. Rusové dobře vědí, že jejich pátá kolona je dostatečně silná, a to proto, že si ji řadu let připravovali a hýčkali, a správně kalkulují, že veřejně mínění v zemích Aliance bude zcela zásadně ovlivňovat politiku jejich vlád. Právě proto je nyní tak důležitá jednota, zásadovost a absence zbabělosti, která nás může dovést k upřednostnění ekonomických zájmů, pocitu bezpečí a zachování klidu a pohody, před ctí a ochotou něco obětovat za svobodu, demokracii a nezávislost blízké země, která aktuálně bojuje i za svobodu, demokracii a nezávislost naší.
