Jako měl Topolánek svého Dalíka, Nečas Nagyovou, Paroubek Kočku (Kočku i tu „kočku“), Babiš Schillerovou, měli Mikuláš II.,jeho manželka Alexandra Fjodorovna a následník Alexej svého Rasputina. Jen bůh ví, jak je tomu na Rusi dnes
Někdy se slovní hříčka hodí i k vyjádření skutečnosti, že „na Rusi je všechno možné“. Před sto lety byla carská rodina pod vlivem podivného individua, teď asi duch šílence posedl novodobého cara, jemuž chybí ve jménu jen to „ras“.
Přiznám se bez mučení, že impulzem pro tento článek byla více než četba příběhu slavného ruského mužika ona slovní hříčka, která u mne nastartovala řetězec asociací ve smyslu slabostí a nemocí mocných. Je to samozřejmě spekulace, ale docela si dovedu představit, jak prý vážně nemocného Putina ovládá nějaký šarlatán, který mu vnukl myšlenku, že válečné hrůzy, smrt a utrpení posílí Rusko i jeho osobu. Dost možná je ten Hyde ukryt v samotném imperátorovi.
Narážím tím na iracionalitu ruského počínání na Ukrajině. Před započetím války možná nějaký racionální cíl existoval, ale ani případné vítězství ruských vojsk v podobě zabrání východních ukrajinských gubernií, které budou zítra oficiálně anektovány, půjde jen o Pyrrhovo vítězství. Rusko vyjde z války vojensky, ekonomicky, a hlavně politicky oslabeno a s dobytým územím získají jen spoušť, na jejíž obnovu nebudou mít ani prostředky ani lidské kapacity. Putin dříve či později umře a běžní Rusové, kteří stále svého vůdce podporují, začnou možná prodělávat kocovinu na jejímž konci bude třeba sebeuvědomění příslušníků zbědovaného a nesvobodného národa, před kterým si každý slušný a civilizovaný pozemšťan jen odplivne.
Vraťme se ale ještě k Rasputinovi. Je to hodně fantastický příběh. Nevzdělaný mužik, alkoholik a prý i sexuální maniak několik let zásadně ovlivňoval vládu země, která reprezentuje šestinu pevniny planety. S jeho stručným životopisem se můžete seznámit třeba zde a za zamyšlení jistě stojí, kam až může pověrčivost přivést i hlavy pomazané. Rasputin nebyl produktem temného středověku, ale působil v osvícené době počátku 20. století. Je však pravdou, že například i Hitler byl fascinován okultismem, čehož využili tvůrci filmové série „Indiana Jones“, a zcela vážně spolu se svými vojenskými stratégy řešil třeba i možnost tzv. „dutozemě“, tedy poměrně absurdní teorie, že žijeme na povrchu kulové dutiny a náš pohled na vesmír je jen optickým klamem.
Aniž bych sledoval nějakou zavádějící paralelu, vzpomínám si v této souvislosti na reportáže s Milošem Zemanem čerpajícím životodárnou energii ze stromů, které na „své“ Vysočině intenzivně objímal. Pobyt v přírodě je jistě pro vytíženého politika dobrou relaxací, ale faktické čerpání nějaké energie ze stromu je prostý blud, kterému když se oddává představitel státu, je to na pováženou, stejně jako víra, že hemofilii (následníka Alexeje) lze léčit zaříkáváním nebo využít odrazu střel od stěn zmíněné dutiny zeměkoule.
Jak jsem již naznačil, je otázkou, jestli i Putin netrpí nějakým druhem pomatenosti či reálnou duševní chorobou, což by na Rusi s ohledem na Lenina či Stalina nebylo ničím novým. V tomto ohledu mi tak obecně přijde užitečné vnímat různé projevy mocných, a to včetně názorů a postojů zdánlivě s vládou či politikou nesouvisejících, a také je dobré si všímat, s kým se ony „hlavy pomazané“ úzce stýkají, což se dá hezky aplikovat i na českou politiku.
Rasputina, jako pro stát nebezpečné individuum, zlikvidovali racionálně uvažující politikové. Paradoxně se to stalo rok před tím, než moc v Rusku uchvátili s podporou zbídačeného proletariátu jiní psychopati. Těžko spekulovat a předvídat, ale není vyloučené, že Putina ovlivňují a radí mu ještě větší magoři, než je on sám. V rámci toho by pak nemusela být potencionální nová VŘSR vítězstvím nikoho.
