Oslava vína a pijácké verše mají tradici starou tisíciletí. Jednou z forem, která se proslavila tímto tématem, je gazel. Ve své původní podobě si přibral ještě často i trochu erotiky a mystiky. Já jsem zůstal u vína.
Básnická abeceda, 19. díl: Gazel
Gazel je původně orientální lyrická forma, složená z pěti až patnácti dvojverší, z nichž všechny zachovávají stejné metrum a jsou spjaty jediným, identickým rýmem podle schématu AA - BA - CA - DA…XA (rýmují se tedy první dva, a potom všechny sudé verše). Rýmem je obvykle slovo (slovní spojení), jež je někdy nositelem základní myšlenky básně. Za rým může být vložen kratší či delší radíf (refrén), a ten pak také celou báseň ukončuje. Základní tvar dala gazelu arabská poezie, za svou konečnou podobu však vděčí perským básníkům.
K rozšíření jeho tematiky výrazným způsobem ve 14. století přispěl perský básník Háfez ze Šírázu (Chvádže Šamsuddín Muhammad Háfez). Teprve on naplnil starý tvar novým obsahem a srozumitelnou metaforou, jejíž půvab tkví právě v prostotě a v osamostatnění smyslu každého jednotlivého verše.
Evropské básníky lákala k napodobování gazelu nejen nezvyklá forma, ale i spojení erotiky s mystikou. Toto spojení je v perském gazelu časté a samozřejmé, i když byl jeho námětový okruh širší a citová sféra nejrozmanitější. V evropské poezii se společně s jinými orientálními formami objevil v období romantismu (F. Schlegel, Goethe), v české poezii pak v průběhu 19. století (J. E. Vocel, V. Šolc, J. Vrchlický). Ve 20. století u nás gazel pěstoval především V. Nezval.
Přestože současné trendy poezie utíkají od formálního schématu, není tato forma s novodobou poezií nijak neslučitelná, což konečně dokazují Nezvalovy gazely. Princip jediného rýmu nabízí možnost opakovat stále stejné slovo (třeba v různých významových obměnách), jako je to často v perských gazelech, nebo lze použít různé rýmované výrazy. Pracovat se dá mnoha způsoby i s refrénem.
Tento můj gazel není pokusem do klasické formy vložit moderní verš, je to parafráze na jeden z Háfezových gazelů.
Ranní modlitba k vínu
~
No tak už vstávej, nový den právě začíná!
Čas kvapí, jen mžik je den a život hodina.
Svět stárne a nakonec se v ruiny promění,
tak jako já dnes, to jistota je moje jediná.
Však hosty budu vítat s plným pohárem,
než ruka bezmocně mi spadne do klína.
Pak náhle ztratím se a zbude po mě prach
a duše, která nezná ctnost a není nevinná.
Kéž z toho prachu vyrobil by hrnčíř džbán,
abych už ani na věčnosti nebyl bez vína.
To je ta moje každodenní ranní motlitba:
Tak nalij víno, pobožnost právě začíná!
