Jsem poněkud rozpolcen. Sám očkovaný a o správnosti očkování přesvědčený nejsem schopen vstřebat bolševické manýry namířené proti právu se svobodně rozhodnout. Zastávání tohoto práva se navíc chopila politická lůza.
Na slova Internacionály jsem se rozpomněl při sledování záběrů z protestních akcí, které probíhají v řadě evropských zemí, a na základě toho by se dalo i parafrázovat heslo: „Odpůrci očkování všech zemí, spojte se!“ S kým by se však měli ti odpůrci spojovat? S Le Penovou? S Kotlebou? S Volným?
Nějak v tom Babylonu názorů špatně rozpoznávám ty, kteří stejně jako já prostě jen chtějí, aby stát nikoho k očkování nenutil, neočkované nediskriminoval a nepoužíval k tomu takové ty bolševické praktiky, v rámci kterých se dělá, jakoby ta volba byla, ale ona prakticky není, nebo bude draze vykoupena.
Osobně nemusím kvůli prosazování takového názoru zapalovat auta a už vůbec nechci být spojován s šiřiteli konspirační teorií, různých hoaxů a s politickými extrémisty, kteří vycítili, že angažování se proti očkování a proti všemožným státním restrikcím je cestou k získání sympatizantů, jejichž hlas může být významný při nadcházejících volbách, a to jak u nás, tak i kdekoli jinde.
Rozumím tomu, že pandemie vyžaduje nějaká řešení, ale to, co vnímám kolem sebe, se často podobá jakési covidové totalitě, nebo naopak úplnému vrcholu pokrytectví, kdy se opět něco dělá jen naoko a v reálu vše funguje úplně jinak. Myslím tím nesmyslné restrikce tam, kde je to viditelné a realizovatelné a naprosté ignorování všeho v jakési šedé zóně, která je naprosto dominantní.
Pokud je dnes dle známých výsledků u nás epidemie na ústupu, respektive stagnuje ve zcela přijatelné podobě (počet vážně nemocných, hospitalizovaných a zemřelých odpovídá běžnému stavu respiračních onemocnění), není to kvůli tomu, že jakoby můžete chodit do hospody jen s testem či potvrzením o očkování.
Je to nepochybně proto, že očkování a získaná odolnost po prodělané nemoci v kombinaci se smysluplně používanými ochrannými prostředky, počasím a přirozenému vývoji nemoci navodily klima, ve kterém může stát a lidé v něm normálně fungovat. To se sice může změnit, ale je naprosto absurdní udržovat nějaký „výjimečný stav“ jen ze strachu, že se to zase zhorší. To bychom v takovém stavu mohli žít už navždy.
Takže ještě jednou: proočkovanost všech potencionálně rizikových skupin obyvatel je z mého pohledu důležitá a stát by se měl formou osvěty a proaktivního přístupu starat o to, aby se tak stalo. V ostatních případech opět touto formou vakcinaci doporučovat, ale zároveň pravdivě informovat, nikoho nenutit a neočkované nediskriminovat. Totéž platí o restrikcích, ty musí mít jasný a jasně zdokumentovaný smysl, a ne podobu nějakých „potěmkiád“.
Nakonec bych apeloval na ty, kteří vnímají covid jako vše válcující politikum. Je jistě oprávněné kritizovat vládu za chyby, výše naznačené praktiky a různé nesmysly, ale každému by mělo být jasné, že ne každý, kdo tak činí, je jen proto tím správným politikem či aktivistou. Doba nahrává přijímání odpudivých ideologií ještě odpudivějšími lidmi, kteří jen tento stav využívají k vlastním zájmům. Možná je dobré se zamyslet i nad tím, kdo by mohl být tím tyranem a kdo tím zrádcem…
