Sledoval jsem sled událostí, které následovaly po oznámení smrti Karla Gotta. Ve své podstatě se jednalo o nevyhlášenou soutěž o to, kdo první a kdo lépe se vyzná ze svého smutku, mistrovi více poděkuje a navrhne národní tryznu.
Dovolím si říci, že když v klidu zemře osmdesátiletý muž, který asi bezezbytku naplnil svůj život, není to žádná tragédie. Je pochopitelné, že když se jedná o tak populární osobu, jakou byl Karel Gott, stane se oznámení o jeho skonu a vše následné významnou mediální událostí. Pieta by však měla mít to, co pietě náleží, tedy by měla být spíše tichou vzpomínkou než mediálním humbukem.
Otevřel jsem si také blog a již několik minut po oznámení Gottova úmrtí vidím, jak uveřejnili svůj zármutek a své díky ti nejpohotovější z nás. V téže době už tweetoval v zastoupení prezidenta i Ovčáček a to ještě před Babišem, který hned trumfnul prezidentova mluvčího oznámením o navržení státního pohřbu umělce a vyhlášení státního smutku.Trochu to zavání nechutným využití této smutné události k prezentaci sebe sama.
To, že se vyvěšují smuteční vlajky a spekuluje se o povinném truchlení, je už asi trochu zbytečné. Ze posledních třicet let zemřely stovky umělců a řada význačných osobností, jejichž význam pro naši zem a kulturu je při vší úctě k nebožtíkovi minimálně stejný, ne-li větší, ale i kdyby to tak někdo nevnímal, nikomu z nich se nedostalo posmrtných poct, které náleží snad jen hlavám státu, a ani těm mnohdy ne.
Je normální vyjádřit lítost nad smrtí člověka, ale stále umírají veřejně známí lidé a je absurdní nějak měřit v jakém případě se jedná o větší ztrátu. V případě Karla Gotta je to jistě o to smutnější, že po něm zůstaly i dvě nedospělé dcery, ale i to se však vzhledem k věku, kdy se stal zpěvák jejich otcem, dalo předpokládat. Vyjádření soustrasti tak patří jeho rodině a jeho blízkým, nikomu jinému. To oni jsou těmi pozůstalými, ne celý národ a už vůbec ne jeho politická reprezentace.
Přijde mi normální a správné si umělce v takovém případě v médiích různě připomenout, věnovat mu pořady a pochopitelně umožnit lidem spontánní kondolence, ale asi není třeba vyhlašovat státní smutek, v osobní rovině předstírat žal, jako by zemřel nám blízký člověk a psát srdceryvné články o národní tragédii. Tyto hysterické výlevy rozhodně nepodpoří důstojné uctění památky této významné osobnosti.
