…být Ganymédem nebo přetnout gordický uzel? Jak to bylo s Giganty a kdo byl Génius? Bude také zmínka o Herkulovi, Hermafrodítovi, Chiméře, Kerberovi i Kyklopech, a také něco o jablku sváru, Kasandřině věštbě a Íkarově pádu.
G
Dělat Ganyméda
Znamená to dělat číšníka a obsluhovat moc nóbl společnost. V případě „skutečného“ Ganyméda, půvabného jinocha, kterého Zeus odnesl jeho pozemským rodičům, šlo o to, aby navěky obsluhoval bohy olympské. V přeneseném smyslu je to číšník obsluhující jakékoli celebrity, případně ty, kteří se za celebrity považují.
Génius
Génius je v antické tradici strážným duchem člověka, každého člověka, a to nejen toho geniálního. Provázet ho má od početí až do smrti a bdí nad jeho osudem. Svého génia měly mít, a v jistém smyslu nepochybně mají také místa, čemuž říkáme génius loci.
Giganti
Něco je velké, něco obrovské, ale gigantické je to, co se vymyká našim představám. To jednoznačně platí o Gigantech, synech bohyně země Gaie, zrozených z Úranovy krve. Tito obři skutečně nepředstavitelných rozměrů patřili k první generaci bohů a síla poslední vládnoucí garnitury vedené Diem na ně úplně neplatila. S jejich záhubou musel „všemocným“ bohům pomoci člověk, a to ten nejsilnější – Héraklés.
Přetnout Gordický uzel
Tenhle příběh se pohybuje jaksi na hraně mýtu a historické skutečnosti. Vznik příslušného uzlu je spíše bájí, ale rozetnula jej historická postava – Alexandr Makedonský. Gordius byl zakladatelem stejnojmenného města ve Frygii a symbolem zdejší královské moci byl vůz, jehož oj byla přivázaná velmi složitým uzlem. Tradovala se věštba, že kdo ten uzel rozváže, stane se vládcem Asie. Alexandr prý gordický uzel rozťal mečem, což docela vystihuje skutečnost, jak krátce bylo v Alexandrově moci ono území. Na každý pád je rozetnutí gordického uzlu rčením vyjadřujícím složitou situaci, kterou lze vyřešit rozhodným a jednoduchým způsobem.
H
Héraklés/Hercules
Mnoho starořeckých reků by mohlo být symbolem síly a udatnosti, ale jen Héraklés (častěji latinsky Hercules) se tímto symbolem skutečně stal na věky věků. Héraklés však nebyl jenom silák, ale člověk s lidskými slabostmi i ctnostmi, který neváhal bojovat s osudem, a svých schopností nevyužíval jen pro vlastní slávu, ale i ku prospěchu lidstva. Byl synem vládce bohů Dia, který vnikl do ložnice královny Alkmény převtělen za jejího manžela a musel již od kolébky bojovat o holý život, o který mu usilovala právě podvedená Héra. Paradoxně právě Diova manželka tím nechtěně zabezpečila jeho slávu (Héraklés = „ten, jež dosáhl slávy skrze Héru“). Jen výčet příběhů a neuvěřitelných skutků tohoto heroje by vystačil na několik stran, takže si řekněme, že po všech pozemských strastech byl Héraklés uveden na Olymp mezi nesmrtelné bohy a Héra mu „na usmířenou“ dala za manželku svou božskou dceru Hébé. Nesmrtelnost si však Héraklés zajistil především svými činy.
Hermafrodítos
Z mýtů rovnou do učebnic biologie. Tak by se dala nazvat cesta onoho mimořádně krásného mladíka, syna, jak jméno napovídá, bohyně Afrodíty a božského posla Herma. Hermafrodítos byl stoprocentním mužem do té doby, než se do něho zamilovala nymfa Salmakis, která požádala bohy, aby se jejich těla navěky spojila. Bohové ji kupodivu vyhověli, a když Hermafrodítos vystoupil z nymfina pramene, byl náhle tím, co si pod tímto označením dodnes představujeme.
CH
Chaos
S trochou nadsázky by se dalo říci, že si staří Řekové představovali vznik světa podobně jako dnešní kosmologové. Na počátku byl chaos v mýtech zosobněný božskou bytostí jménem Chaos. Z Chaosu povstalo vše, tma, světlo, země, podsvětí a všeoživující láska, již zmíněný Erós. Za zamyšlení možná stojí, že ten proces na rozdíl od jiných bájí nikdo neřídil, ale vytvořil se z něho řád, kdežto v mnohých mýtech tak trochu přetrvává chaos. Chaos se tak stal označením všeho, co řád postrádá.
Chiméra
Byla to do té míry fantastická obluda, že se stala synonymem klamné představy, vidiny či přeludu. V jednom těle se v ní spojil lev, divoká koza a had s dračí hlavou. Taková monstra známe z východních mýtů, ze kterých se patrně dostala i do těch řeckých a římských. Podle nich byla dcerou stohlavého obra Týfóna a sestrou trojhlavého psa Kerbera, strážce podsvětí, kterému prý i ve službě pomáhala. Zabil ji hrdina Bellerofontés, ale ve svých přenesených podobách zůstala nesmrtelnou.
I
Ikarův vzlet i pád
Íkaros byl synem athénského umělce a vynálezce Daidala, který mimo jiné postavil krétskému králi Mínóovi labyrint, a ten mu na oplátku zakázal opustit Krétu, aby tajemství labyrintu zůstalo utajeno. Daidalos však pro sebe a svého syna Íkara sestrojil z ptačích per a vosku křídla, díky kterým Mínóovi uletěli. Nad mořem, kterému se dodnes říká Íkarské, se však Íkaros přes varování otce rozletěl příliš blízko ke slunci, které mu křídla roztavilo a on spadl do moře a utonul. Íkaros si nepochybně svůj pád zavinil sám, přesto se stal symbolem touhy dostat se výš, než si jiní jen představovali, a také trestu za tu opovážlivost. Od té doby jsme svědky a někdy i aktéry nepřetržitého sledu ikarovských vzletů a pádů.
J
Jablko sváru
„Na horu Ídu jsou dvě míle, tam potok zpíval píseň svou, bohyně tři tam z dlouhé chvíle svedli o krásu hádku zlou…“ Takhle to v operetě Krásná Helena nastínil Jacques Offenbach, což je obecně v souladu s mýtem o Paridově soudu, který se stal předehrou trojské války popsané v Homérově Iliadě. Jak to tedy bylo? Trojský princ Paris se jednou v horách dostal do prekérní situace. Jako vyhlášený odborník na tuto problematiku měl zvolit královnu krásy. O tento titul se totiž přely tři dámy, a to ne ledasjaké. Manželka vládce bohů Héra, jeho nejmilejší dcera Pallas Athéna a také jeho nejroztomilejší dcera Afrodíta. Spor vyvolalo jablko s nápisem „té nejkrásnější“, které mezi ně vhodila bohyně sváru Eris, a osud určil, že právě Paris má rozhodnout, které z bohyň jablko náleží. Všechny se ho pokoušely něčím uplatit a mladík si místo moci a vojenské slávy vybral odměnu v podobě nejkrásnější pozemšťanky, kterou mu nabídla Afrodíta. Dobře víme, že tahle zdánlivě nevinná hříčka způsobila trojskou válku, následné mytické anabáze a tragédie včetně smrti samotného Parida. Kromě Homérových eposů a tisíců následných uměleckých děl inspirovaných těmito příběhy nám zůstalo i jablko sváru, jako symbol hmotného i nehmotného předmětu sporu.
Kassandřina věštba
K Tróji se úzce váže i příběh Kassandry a jejich věšteb. Kassandra totiž byla Paridovou sestrou, tedy trojskou princeznou a také vyhlášenou věštkyní. Tou však jen do té doby, než ji bůh Appolón potrestal za neopětovanou náklonost tím, že jejím věštbám, které se vždy naplnily, nikdo nevěřil. Správně prorokovala neblahé důsledky Paridova soudu a varovala i před trojským koněm, ale vše marno. Její věštba se tak stala symbolem zlé předpovědi, kterou nikdo nebere moc vážně.
Hlídat jako Kerberos
Znamená to hlídat jako v podstatě tři extrémně výkonní hlídací psi. Mytický Kerberos byl sice jen jeden, ale zato měl tři hlavy, které stále bděly. Strážil vchod do podsvětí, respektive nikoho odtud nepustil ven. Jen výjimečně ho někdo přelstil a jen Hérakles ho v rámci plnění úkolů vynesl na světlo světa a zase ho pak rychle vrátil.
Kyklop
Kyklopové byly obludní obři s jedním okem uprostřed čela díky čemuž se staly synonymem jednookosti. Literárně nejznámějším z Kyklopů je Polyfémos, který hodně potrápil Odyssea při jedné ze zastávek jeho putování.
(Příště to budou frazémy počínající písmeny L, M, N, O)
