Opět jsem nebyl vyznamenán. Nejsem hasič, voják ani sportovec a nikterak jsem se nezasloužil o prezidentovo zdraví. Smířil jsem se s tím. Jenom mne trochu mrzí, že prezident nevysvětlil, proč mě zase nevyznamenal.
Teď už vážně. Výběr vyznamenaných bude asi vždy vyvolávat diskuse, a to nejen s ohledem na vyznamenávajícího, ale i na kritéria podle kterých je někdo navržen a následně oceněn či neoceněn. Jinými slovy, vždy bude mít někdo pocit, že ten či onen vyznamenán být neměl a jiný, co si to podle něho více zaslouží, ano.
Musím také konstatovat, že letošní slavnostní udílení státních vyznamenání bylo po dobu, co kraluje „král Já I. (možná už II.), asi nejdůstojnějším a snad vyvolává i nejméně kontroverzí. Prezident poprvé v projevu nikoho neurážel a zdržel se i nejapných narážek a bonmotů. Mohl sice místo toho, aby vysvětloval, proč někoho nevyznamenal (s nevyznamenáním bratrů Mašínů a spol. sice souhlasím, ale už bych se k tomu po tisící nevracel), vysvětlit, proč naopak někomu metál dal. Tentokrát mi nepřišli ocenění nikterak výrazně kontroverzní, jenom v několika případech si kladu otázku: proboha, proč?
Také se mi dlouhodobě zdá poněkud nešťastné, když se v jednom pytli ocitají popravení odbojáři, se zpěváky popmusic (neřkuli dechovky) s lesníkem, který přispěje k nalezení ztraceného dítěte nebo s hasičem či vojákem, kteří dělali jen to, co je jejich práce. Tím nechci říci, že si například práce hasičů nevážím, ale jaksi předpokládám, že hasiči hasí požáry, a tak jsou při své práci v hodně nekomfortním prostředí a často také v ohrožení života. Byl bych neskonale vděčný těm, kteří by mi pomáhali hledat ztracené dítě, ale prostě nerozumím vyznamenávání lidí, kteří učinili to, co by mělo být pro slušného člověka v dané situaci samozřejmostí.
Z mého pohledu by se mělo státními vyznamenáními šetřit a vyznamenávat by se měli jen skutečné osobnosti, jejichž celoživotní přínos státu je nezpochybnitelný nebo skutečně mimořádné činy a počiny. Všichni ostatní mohou být oceněni a bývají oceněni v rámci svých profesí. Umělce oceňují konzumenti jejich umění, případně odborné poroty a sportovci jsou oslavováni za své výsledky. Státní vyznamenání jim pak přísluší jen tehdy, překročí-li jejich přínos rámec sportu či umění.
Miloš Zeman včera v projevu zcela výjimečně použil velmi dobrý citát (kupodivu ho ani neupravil ani nevložil do úst někomu jinému): „Běda národům, který nemá hrdinů a běda národu, který je potřebuje.“ Nevím, jestli si v té chvíli uvědomil, jak trefně před mnoha lety Bertold Brecht pojmenoval to, čeho jsme byli včera svědky na Pražském hradě.
