Jak udělat z veřejnoprávní televize televizi vládní? Nejprve je třeba najít podporu ve Sněmovně a dosadit do Rady ty správné lidi, což se podařilo. Pak se vytvoří obecné přesvědčení, že ČT je třeba reformovat, rozumí se zestátnit.
V rámci objektivity, nestrannosti, vyváženosti a korektnosti, o kterou nám, konzumentům veřejnoprávních médií jde přeci především, je nutné udělat si nejdříve jasno v tom, jestli Česká televize náhodou nebyla neobjektivní, nestranná, nevyvážená, nekorektní, ba co dím, protivládní či „protihradní“. Je to podstatné, protože pokud by ČT byla komplexně zaměřena proti současnému establishmentu, těžko by se někdo mohl divit, že to ten chce změnit. V této věci je však třeba rozlišovat obecnou zpravodajskou neobjektivitu a nevyváženost od názorových, diskusních či přímo investigativních pořadů, v jejichž hledáčku se logicky objevili reprezentanti Vlády, Hradu či Parlamentu.
Bylo by snadné se vyjádřit, a dost špatně se mi přemáhá chuť se tak vyjádřit, že ta současná vládnoucí garnitura by potřebovala být tepána asi tak desetkrát větším počtem investigativních a satirických pořadů, než kolika ČT aktuálně disponuje, že nějací Reportéři ČT by měly být každodenním dvouhodinovým pořadem v hlavním vysílacím čase, a že hned po nich by měl běžet Moravcův diskusní pořad ve kterém by se prezentovali různí Okamurové, Filipové a Klausové, kteří by se střídali se členy vlády, hradní elity a opozice, aby si divák mohl udělat jasný obraz o tom, co je to za lidi. Možná by se konečně rozsvítilo i v těch mozkovnách, které jsou jako za starých časů spokojeny a vděčny „straně a vládě“ za to, že to je, jak to je.
Tak takhle to asi nepůjde a nepůjde to tak proto, že to velká část občanů nechce. Mnoho z nás asi nechce slyšet od prezidenta proč jsou mu tak sympatické nedemokratické a autokratické východní režimy, s nimiž má potřebu se stále bratřit, přestože to není v souladu s orientací naší země, ale zajímá je, jestli má raději koprovku nebo svíčkovou. Ano, myslím si, že cílem budoucí reformy ČT je impotence. Noví radní mohou být spolehlivými nositeli takových změn. „Xaver“ Veselý není ničím jiným než příkladem servilního holínkolizce a v osobě paní Lipovské, jejíž odbornost pro členství v Radě je skutečnou záhadou, získala tato instituce bojovnici, která chce veřejnoprávní média zrušit. Tato dáma stejně jako třetí nový radní, pan Matocha, také přispějí „klausoidním“ pohledem na svět. No řekněte, proč by měl být v Radě filmový kritik nebo děkan FAMU, když máme takové šíbry?
Řekl bych, že boj se vede právě jen o ten docela malý segment pořadů ČT, které mají onen názorový charakter. Jde tedy o to, že Václav Moravec dává ve svých pořadech sice prostor různým názorům a orientacím, ale je na něm tak nějak vidět, komu je nakloněn. Zpravodajství je sice fakticky vyvážené, ale je prostě poznat, že Jakubovi Železnému není vůbec sympatický ani Vojta Filip ani Tomio Okamura, a co horšího ani premiér nebo prezident. „Reportéři“ sice demaskují i opoziční politiky, ale problém je, že ne jenom opoziční politiky, a Nora Fridrichová si dělá sarkastickou legraci z každého, kdo se legračně chová, což by až tak nevadilo, kdyby nebyli směšní zvláště ti, kteří jsou nejlépe viditelní, tedy ti, co aktuálně vládnou.
Osobně bych řekl, že v České televizi je toho dost, co by zasluhovalo změnu a reformu. Je to pochopitelně věc názoru, ale nevidím důvod ke stále větší komercionalizaci jejího vysílání. Máme k dispozici desítky jiných soukromých televizních stanic, které nám poskytují takovou porci komerce, že to ani nelze všechno pozřít, tak proč by to měla dělat televize veřejnoprávní. Ta by měla naopak, což také částečně dělá, poskytovat pořady, které se soukromým stanicím, komerčně nevyplatí. Na druhou stranu v oblasti zpravodajství nemá ČT žádnou konkurenci, a to ani poté, co začala vysílat CNN Prima News. Nechci rozhodně tvrdit, že není co v její publicistice vylepšovat, ale její trend mi přijde obecně dobrý. Jinými slovy je třeba, aby jediná veřejnoprávní televize důsledně setrvávala na oněch veřejnoprávních principech, stranila se tedy komerce a nestala se hlásnou troubou politické reprezentace našeho státu, a to této, stejně jako všech příštích.
V úvodu článku jsem s trochou nadsázky zmínil spacáky a bivakování na Kavčích horách. Možná že to až taková nadsázka není. Různé demonstrace asi neovlivní personální složení vlády ani chování prezidenta a nepřimějí soudy, aby odsoudily premiéra, to mohou vyřešit jen volby, respektive nezávislý proces, ale podoba veřejnoprávní televize může být zcela legitimně ovlivněna přáním občanů. To je totiž její podstata, která se principiálně, přestože je tím ovlivňována, nezakládá na aktuálním rozložení politických sil, ale právě na té veřejnoprávnosti. Tedy rozloženo, na právu veřejnosti mít za své peníze informace i zábavu, které nemá ovlivňovat finanční zisk ani moc.
