Docela žasnu, jak se z expertů, kteří mají s určitou pokorou radit vládě i občanům, stali mediální mesiášci a věštci s arogancí rockových hvězd. Myslím si, že vláda se nemá vymlouvat na odborníky a odborníci nemají vládnout.
Nechci už hodnotit, jak vláda v koronavirové krizi postupovala. Faktem je, že řešila a stále řeší zcela bezprecedentní situaci, ve které se zdravotnická problematika pojí s aspekty sociologickými, psychologickými, mediálními a pochopitelně ekonomickými. I přizvaní odborníci z řad hygieniků a epidemiologů se ocitli v situaci, se kterou nikdo z nich neměl (ani nemohl mít) prakticky žádnou zkušenost.
Výše uvedení odborníci byli vzděláni, vyškoleni a z praxe připraveni na řešení lokálních problémů, ve kterých mají tito lidé vydávat rozhodnutí, která státní a samosprávní orgány mají akceptovat. To, co se u nás i jinde ve světě stalo, je ale něco zcela nového a je zcela zjevné, že situaci na úrovni státu, která se zásadně dotkne všech obyvatel, nemůže řešit hygienik řešící běžně salmonelu v kantýně, ani vládní epidemiolog, pohybující se celý svůj profesní život v teoretických modelech, ani ministr zdravotnictví, jehož prací je více či méně odborné „menežování“ více či méně odborně zdatných podřízených.
Rozhodovat musí vláda, a to za pomoci výše uvedených expertů, ale také odborníků mnoha jiných oborů. Výsledkem tak může a vlastně musí být určitý kompromis. Pokud by rozhodovali jen ekonomové na základě ekonomických principů, dělali bychom, že žádný COVID-19 není. Ti, kdo by měli umřít, by umřeli, zbylí by se nenakazili, nebo vyléčili a ekonomika by zásadně neutrpěla. Lze si jen domýšlet, jak by to vypadalo, kdyby řízení státu převzali vojáci nebo policisté, ale málokomu by se asi takový režim líbil. V tomto ohledu jsem rozhodně nezáviděl odpovědným vládním činitelům ono hledání přijatelného kompromisu, protože vždy budou za něco kritizováni. Když ne za zmařené životy, tak za ekonomické dopady, a opačně.
Kdyby se stát choval podle nějakých modelových schémat epidemiologů, žili bychom v podstatě navždy v karanténě. Byli bychom dobře chráněni před riziky v podobě nakažlivých nemocí, ale náš život by asi za moc nestál. V této souvislosti je poněkud divné, že se při dřívějších epidemiologických problémech neparalyzoval celý stát, ale naopak se dělalo jakoby nic. Jako by neexistovala chřipka, jako by se lokálně nešířila žloutenka, tuberkulóza, syfilis, AIDS, spalničky a mnoho jiných nemocí. Jako bychom nežili s rizikem klíšťové encefalitidy, která má na svědomí ročně tolik úmrtí a případů s trvalými následky jako je úmrtí v souvislosti s koronavirem.
Přiznám se, že jsem už na vyjádření v názvu uvedených pánů v médiích poněkud alergický. Jsem alergický na jejich neustálé věštby a absurdní návody, kterými si pouze vytváří alibi ve smyslu: „My jsme vám říkali, že když si na Jizerské magistrále na lyžích sundáte roušku, bude to problém,“ nebo „do konce roku se mají stýkat maximálně jen dvě rodiny, jinak je to v září zpátky“. Takové apely nebo prognózy jsou legrační, svéprávní lidé umí na základě dostupných informací vyhodnotit rizika a chovat se podle toho. Proto třeba v půlnoci v liduprázdném parku nevenčíme psy v roušce, že ano.
Problém ovšem nastává, když vláda v obavě, aby nešla proti doporučením epidemiologů, zároveň úplně nezruinovala stát nebo jeho občany (případně obojí) a moc si nepohněvala voliče, přijímá opatření, nad kterými zůstává rozum stát. Mísí se v nich populismus s nereálnými hygienickými normami a s takovou absurdní posloupností uvolňování restrikcí, že se tomu ani nechce věřit. Řadu nařízení tedy buď nebude mnoho lidí dodržovat zcela zjevně, nebo budeme všichni pokrytecky předstírat, že je dodržujeme. Můžeme se pak nechat natočit Českou televizí, jak chodíme po zahrádce restaurace s metrem a půllitry máme naloženy v chlornanu. Rizikem je pouze to, že na základě takovéto šaškárny mohou mnozí začít ignorovat i ta pravidla, která smysl mají.
To, že jsme se ze zdravotnického hlediska s COVID-19 zatím vypořádali dobře, je spíše než odraz direktivních opatření, zásluhou občanů, kteří se v drtivé většině počali chovat disciplinovaně. Nenechte se zmýlit mediální prezentací nějakých excesů a podívejte se, jak rozumně se chovají lidé v situacích, kde jim nehrozí vůbec žádný postih. Přesně tohle by mělo motivovat vládu, aby místo absurdních restrikcí nebo nesmyslného pořádku jejich rozvolňování, spíše dávala pouze doporučení, a to se smysluplnými a zcela jasně vysvětlenými důvody.
Pánům Primulovi, Maďarovi a jim podobným pak doporučuji, aby dělali jen to, co dělat mají. Chápu, že mediální zájem poblázní kdekoho, ale motivací skutečných odborníků či vědců by mělo být něco mnohem méně okázalého než nějaká věštecká či mesiášská vystoupení v televizi. Svoji chvilku slávy jste si užili, fajn, tak teď zpátky na zem a do normální práce!
