Tak už volby zasáhly i do duchovní sféry. Ezoterik Babiš má coby fetiš Ježíška a mění se do podoby katolíka, páter Halík se prý modlí za vítězství Petra Pavla a jinde jsou věřící naopak vyzýváni, aby se od politiky distancovali.
Nejdříve pro odlehčení anekdota:
Babiš přijde do pekla (to ještě není ten vtip), rozumí se po smrti (podotýkám, že ne teď, ale za hrozně dlouho, až absolvuje oba prezidenské mandáty, ukončí politickou karieru v pozici předsedy Evropské rady a bude papežem svatořečen (to už je součást té anekdoty). Dostaví se tedy coby stoletý stařík na prohlídku pekla, když mu před tím bylo nebeskou komisí umožněno, aby si za své zásluhy vybral, kam chce jít, zdali tam, nebo do nebe. Prohlíží si peklo a moc se mu zamlouvá. Je to takový velký bar plný jídla a pití, u tyče tancují holky a hraje tam pěkná muzika. Do nebe se tedy ani nepodívá a rovnou si vybere peklo. Ovšem hned, jak tam přijde, dostane bičem přes záda a už ho vlečou ke kotli, ve kterém se má škvařit. Nechápe, co se stalo a stěžuje si u Lucifera: „Jak prý je to možné, vždyť to všechno vypadalo tak pěkně?!“ A Lucifer na to: „To byla jen kampaň!“
Skoro bych se ztotožnil s názorem, že v rámci volebního kvasu se všichni zbláznili. Andrej Babiš by se snad byl ochoten na chvíli stát, aby oslovil úplně všechny skupiny voličů, i bosým karmelitánem (pro jeho voliče podotýkám, že „bosí“ není odvozeno od slova „boss“, ale že dříve nenosili boty), a když ne přímo mnichem, tak alespoň zbožným katolíkem tahajícím s sebou všude Pražské Jezulátko. Nejsem si moc jistý, jestli to na hluboce věřící lidi nějak pozitivně zapůsobilo, a už vůbec si nemyslím, že by církevní představitelé měli rádi, když někdo účelově „konvertuje“ od ezoterie ke křesťanství.
Zaregistroval jsem i kritiku směrovanou na pátera Halíka, kterýžto prý „prosí boha o podporu Petra Pavla“. Představa, že by havlista, humanista, a tak noblesní osobnost, jakou je profesor Halík, volil Andreje Babiše, je vskutku úsměvná. Stejně úsměvné je i to, že by si osvícený duchovní a filozof myslel, že se stačí pomodlit a Babiš prohraje. Konečně jak by asi vypadal svět, kdyby to bylo takto jednoduché.
Četl jsem ovšem i serióznější úvahu, v rámci které se její autor přiklání k názoru, že církevní představitelé, potažmo i „řadoví“ křesťané by se od politiky měli distancovat. Pominu-li to, že církve jsou od počátku věků politickou silou, a to dříve (a jinde i aktuálně) silou zcela zásadní, tak každý zletilý křesťan je také volič, a volič který ignoruje politiku, je logicky špatný volič, protože na základě čeho takový volič volí? Na základě nějakých dojmů, nebo podle toho jakou má kandidát kravatu?
Víra je „věc“ zcela privátní a s politikou tak souvisí snad jen v morální rovině. Náboženství je, respektive dle působení být může, ideologií, a tudíž se s politikou zcela nevyhnutelně setkává, a církev je „firma“, která se v jistém smyslu zakládá na podobných principech jako politická strana. Z těchto důvodů moc nerozumím, proč by se kněží a věřící měli politiky stranit.
Na druhou stranu, pokud vyznáváme něco, čemu se možná poněkud iluzorně říká „křesťanská morálka“, tak si říkám, jestli se více jako křesťan nechová ateista Pavel, než „novopečený katolík“ Babiš. Konečně už moje prababička mi říkávala, že: kdo lže a krade, do pekla si cestu dláždí.
