Praha Caput Regni pořád znamená: Praha hlava království. Ta slovní hříčka je z doby, kdy ledaskdo uměl latinsky i německy. Hraje si s podobností latinského caput a německého kaputt a regnum s regnen. Se salámisty to je ale jinak.
Docela nechtěně se mi teď ještě vybavila jiná, poněkud lidovější mystifikace z pera pánů Voskovce a Wericha: „Essen Krupp – Jezte kroupy!“ Jenom pro pořádek: tady je podstatou žertu to, že Kruppova zbrojařská továrna sídlí v Essenu, kterýžto je shodný s německým slovesem „jíst“, no a s Kruppem a kroupami je to jasné (je to pouze fonetická podobnost).
Nicméně tato "úvaha" se nebude zabývat škodami po ničivých povodních, či snad těmi po nedávné bouřce, ani protinacistickou propagandou z filmu Svět patří nám, ale spíše pikantnostmi fonetických podobností některých slov z cizích jazyků s českými slovy, nebo různými podobnostmi mezi jinými jazyky i našimi dialekty navzájem, což může být zdrojem nedorozumění, ale častěji komických situací, nechtěných i záměrných.
Zmínil jsem se o nářečích a dialektech, a jelikož jsem naturalizovaný Pražák, lidé z východní části naší vlasti by mi asi hned s menším či větším despektem vysvětlili, že se v Praze mluví „pražsky“, což jim rve uši. Pražané zase mají neobyčejný talent na rozeznání byť jen náznaků různých moravských nářečí. Sám jako pojizerský rodák a lokální patriot (můj rodný kraj počíná kdesi za Mladou Boleslaví a končí, dejme tomu, u Malé Skály, kopírujíce tok našeho veletoku) si utahuji z těch i oněch, aniž by mi dodnes přišlo divné říkat „chleba s cibulej“ a „povím to tátoj“ (na konci článku najdete odborné shrnutí pojizerského dialektu).
Třeba běžný moravský pokyn k rozsvícení mě vždy nadchne coby pobídka ke grilování a od pubertálních let si bezpečně pamatuji německý výraz pro zákazníka. Nebo jsem nedávno slyšel „zasvěcený“ rozhovor na téma muslimští radikálové, ze kterých jsou prý nejhorší ti salámisté. Nejdříve mi to přišlo jen jako roztomilá zkomolenina, přičemž s patrně míněnými salafisty je vskutku těžké sympatizovat, ale pak jsem se zamyslel nad tím salámismem.
Asi to tak nebylo myšleno, ale slovo salám v arabštině skutečně existuje, byť s oblíbenou uzeninou prý nikterak nesouvisí (ta je z italského salame „solené maso“, což má svůj prapůvod v latinském salare - „solit“). Slengová výraz salámista, který znám nejspíše z dob své vojenské služby, se váže k rčení „mít to na salámu“, jež poněkud zavání obscénností, leč anatomicky nereálnou. Mnohem případnější by bylo „na párečku, na klobásce či na buřtíčku, ale to asi nezní dostatečně chlapácky.
V arabštině znamená salám mír či pokoj a pozdrav salám alejkum se překládá jako „mír s tebou“ nebo „buď v pokoji“, což z radikála salámisty dělá náhle salámistu mírotvorce. Realita, kdo je kdo, je pochopitelně zcela nezávislá na formálních pozdravech a frázích.
Takové a podobné souvztažnosti přináší život, a jejich nalézání je pouze otázkou ochoty a chuti je nalézat. Všichni ale víme, že věta kosinová zní: Lomikare, Lomikare, vyzývám tě na súd boží! Hin sa hukáže!
Pojizerský dialekt
Tato nářeční skupina se dá vymezit územím Boleslavska, Turnovska s okrajovými oblastmi, kterými jsou Semilsko či Liberecko.
Kromě jazykových znaků typických pro celé území Čech jsou typické a stále živé tyto jevy:
- změna ý/í v ej po ostrých sykavkách c, z, s (cejtit, vozejk, lesejk)
- koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (např. růžej, kosťej)
- koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj, kamarádoj)
- koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj)
- použití -s ve 2. os. jednotného čísla ve složených formách minulého času (dals mu to)
- druhý stupeň příslovcí zakončen na -c (pomalejc, pozdějc)
- koncovka -em v 7. pádu jednotného čísla u jmen vzoru předseda (tátem, Frantem)
Mluva samozřejmě není ve všech částech celého území nářečí stejná. Je ovlivňována sousedními nářečími apod. Některé jevy se vyskytují jen na části území, jiné prvky jsou naopak společné např. dvěma regionům. Typickým příkladem je podještědský a podkrkonošský typ – zde se ve výslovnosti objevuje známá průvodní samohláska u slabikotvorného r a l (perší, kerk, velna místo prší, krk, vlna) nebo nepřehlasované varianty v příčestí minulém (ležal, peršalo). V rámci nářečí se ještě vyčleňuje např. typ náchodský. Jevem, který je typický nejen pro tuto podskupinu, je výskyt koncovky –om v třetím pádu rodinných jmen (Adámkom, Novákom)
Zdroj: http://ujc.avcr.cz/elektronicke-slovniky-a-zdroje/Slovnik-nareci-ceskeho-jazyka.html
Poznámka:
Salám alejkum, „pokoj s tebou“ je běžný uvítací pozdrav v muslimských zemích a tradiční odpověď je: wa alejkum salám „i s tebou pokoj“. As-salám je také jedním z 99 jmen Boha. Obdobný pozdrav existuje i v hebrejštině: šalom alejchem. Od kořene s-l-m (arabština i hebrejština mají poněkud jinou logiku tvorby slov, než na jakou jsme zvyklí, a také nemají samohlásky) znamenajícího v hebrejštině i arabštině onen mír (pokoj), je odvozeno i hebrejské jméno Šalamoun, jemuž odpovídá arabské Sulejman.
