Kdo je to ten Hudr. Tumáš Balík? Řekl bych, že jakýsi opak PHDr. Tomáše Halíka. Je to nevzdělaný žvanil, který sbírá „z povrchu“ emoce a nálady, a na základě nich hodnotí to, co by mělo být předmětem studia a přemýšlení.
Nejprve bych rád předeslal, že ta „karikatura“ v názvu článku se nijak netýká osoby autora blogu podobného názvu. S obsahem otevřeného dopisu pana Máje sice nesouhlasím, ale autor v něm kultivovaným způsobem vyjádřil svůj názor, což je samo o sobě v současných poměrech hodno chvály. Asi méně chvály si zaslouží někteří komentující, kteří mě inspirovali k tomuto blogu.
Kdo je tedy tím Hudr. Tumášem Balíkem? Řekl bych, že jakýsi imaginární opak PHDr. Tomáše Halíka. Zdůrazňuji: opak. Nemám na mysli toho, kdo v něčem s názory či postoji Tomáše Halíka nesouhlasí. Záběr, myšlenkové konstrukce i způsob prezentace myšlenek a tezí osvíceného teologa, filosofa a sociologa mohou být těžko někým bez výhrad akceptovány, to by nebylo normální. Je však s podivem, že jsou často zcela komplexně negovány a jejich autor dehonestován. Hudr. Tumáš Balík je nevzdělaný žvanil, který sbírá „z povrchu“ nějaké své či cizí emoce a nálady, a na základě nich hodnotí to, co by mělo být předmětem „hlubokého“ studia a přemýšlení.
Myslím si, že je velmi těžké s Tomášem Halíkem nesouhlasit v ničem. Věřícím poskytuje moderní a nebigotní přístup k víře a k náboženství, což myslím odpovídá přístupu většiny českých křesťanů (řekl bych, že opravdu bigotních věřících je u nás velmi málo, a naopak lidí různě pochybujících většina). Ateistům pak dle mého názoru nabízí schůdnou a zajímavou cestu k pochopení náboženství, teologie, a tím i mnohých historických souvislostí, stejně jako pochopení lidí, kteří „chodí do kostela“. V jakési nadstavbě pak vyjadřuje respekt k jiným náboženstvím a k víře jako takové. To může být v některých konkrétních případech nepopulární, ale právě na základě skutečných křesťanských principů je to, myslím, jediný možný správný principiální postoj.
Dovolím si tvrdit, že ti, co myšlenky i osobu pátera Halíka komplexně a striktně odmítají, mají malé, nebo vůbec žádné znalosti jeho díla, přednášek a kázání, ve kterých své názory prezentuje. Čerpají z mediálních vystoupení, ve kterých se pochopitelně většinou neprezentuje obsah nějaké jeho knihy či celé rozebírané problematiky, ale pouze se glosuje zcela konkrétní záležitost. Můžeme tak s jeho názory na ní souhlasit či nesouhlasit, ale vždy se i v případě nesouhlasu dovíme stanovisko mimořádně vzdělaného a přemýšlivého člověka, což je vždy přínosné. Právě v tom spatřuji význam osoby Tomáše Halíka. Jinými slovy, pokud jím prezentované názory vedou ke studiu, k polemice a k diskusi, je naplněno poslání filosofa, kterýžto nehlásá univerzální pravdy, ale předkládá podněty k přemýšlení.
Rozumím tomu, že se někomu nelíbí onen halíkovský způsob prezentace. Je asi těžké si po letech studia, bohaté publikační, pastorační a pedagogické činnosti, a hlavně díky mimořádnému renomé (které je tradičně v cizině větší než v doma) uchovat rétoriku, ve které nikdo nenalezne prvky domýšlivosti, nadřazenosti, arogance a všeználkovství. Namyslím si, že takový páter Halík je, ale jeho mediální frekventovanost mu v tomto smyslu v českých zemích spíše škodí. Jeho mimořádně široká osobnost se tím pro mnohé zúží do polohy toho, kdo sympatizuje s migranty nebo se zastává těch, což je aktuální, kteří „znesvěcují“ náboženské a státní symboly. Přitom v tom prvním případě hlásá pouze dodržování univerzálních křesťanských principů a náboženskou toleranci. V tom druhém pak svobodu uměleckého vyjádření.
Znovu zdůrazňuji, že osobně vítám jakoukoli polemiku a kritiku názorů a postojů Tomáše Halíka, ale popouzí mě a nutí k reakci vágní, povrchní a četbou, studiem a úvahami nepodložené znevažování jeho osoby a myšlenek.
