Polsko je pro mnohé našince vzorem, jak ostře bychom se i my měli stavět proti „diktátu“ EU. Mám však pocit, že při tom obdivu poněkud zapomínáme na to, čím si Polsko onu kritiku a restrikce ze strany EU zasloužilo.
Trochu mi to s notnou dávkou nadsázky připomíná náš obdiv k těm, kteří obešli zákony, přechytračili úřady, zneužili systém, a když je konečně někdo dohnal k odpovědnosti, vzdorovitě se mu postavili. Milujeme všechny ty rebely, odbojníky a hrdé vlastence a milujeme aktuálně asi i vzdorovité členy EU, kteří se postavili onomu „unijnímu diktátu“ a ostře hájí svoji nezávislost. Trochu asi zapomínáme, že podstatou obdivu by měly být důvody, cíle a prostředky, a nejen samotný odpor, pokud se nás jejich pohnutky osobně nedotýkají. Prakticky se nás odklon od principů demokratického státu v Polsku či v Maďarsku nijak nedotýká a patrně se naivně domníváme, že se jejich totalitní praktiky nás netýkají.
Jenom pro připomenutí: zmíněné Polsko má velké problémy se zásadními principy EU (viz odkazy) a tím ani tak nemyslím dům Turów, jehož problematika se obecných principů dotýká jen v tom, jak Polsko ignoruje rozhodnutí nejvyšší evropské soudní instance. „Polsko se zcela zásadně odklání od unijních standardů právního státu“, konstatovala šéfka Evropské komise, což je taková diplomatická formulace faktu, že Polsko v nerespektování nezávislosti soudní moci porušuje i obecné principy právního státu. Polský Ústavní soud navíc zkonstatoval, že polské zákony jsou nadřazené unijnímu právu, čímž je defacto řečeno, že Polsko nemusí v rámci svého členství v EU respektovat vůbec žádné kolektivní normy a žádná kolektivní rozhodnutí, pokud budou k v rozporu s výkladem stávajících či budoucích polských zákonů. (Nenapadá vás taková tuzemská paralela týkající se střetu zájmů Andreje Babiše?)
Jsem dalek toho hodnotit, co obecně je a není správné. Vůbec nechci ani laicky rozebírat nějaké právní aspekty, ale o co principiálně jde, je velmi prosté. Stejně jako Česká republika Polsko vstoupilo dobrovolně do EU s tím, že bude respektovat nadřazenost obecných a fatálních zásad unijního práva nad vlastními normami, respektive deklarovalo, že ty vzájemně nejsou v žádném rozporu. Konečně, to je obecnou podmínkou vstupu jakékoli země do EU. Stejně jako Česká republika Polsko také dlouhodobě významně profituje ze svého členství a na rozdíl od nás je o správnosti setrvání země v EU přesvědčena drtivá většina obyvatel, což nutí i vládu deklarovat totéž. To lze vyjádřit konstatováním: Chceme zůstat členy EU, protože je to pro nás výhodné ekonomicky (možná s ohledem na Rusko i politicky a bezpečnostně), ale nemíníme se podřizovat onomu diktátu, který není ničím jiným než jen respektováním původních a kolektivně odsouhlasených pravidel.
Nelze v tomto ohledu nevzpomenout na brexit. Nadpoloviční většina Britů přijala onehdy pocit, že jim ona podřízenost nadnárodním strukturám nevyhovuje, a tak se rozhodli vystoupit. Nutno dodat, že s vědomím ekonomické nevýhodnosti, kterou sice mnozí popírali, ale ta se ukazuje jako reálná. Možná, že už většina Britů tento krok přehodnotila, ale stalo se a bylo to fér. Ovšem Poláci, Maďaři a bohužel i my hrajeme úplně jinou hru. Naše lidem legálně zvolené politické reprezentace se více či méně neustále snaží v rámci posilování role státu nahlodávat demokratické principy, neustále někdo rozdmýchává nacionalistické vášně a role unijních „parazitů“ se tak stává oficiální prezentací politiky těchto zemí.
Věřím, že náš výsledek voleb tento trend u nás zastaví. Třeba se to stane i v Polsku či Maďarsku, ale tyto země mají svá specifika. V Polsku je to například nemalý vliv katolické církve, který osobně nemohu vnímat jako pozitivní, protože vede k narušování sekulárních principů a prosazování středověkých společenských norem (vzpomeňme na zákony týkající se interrupce), které považuji v civilizované Evropě za nezpochybnitelné, a v Maďarsku je zase u obyvatelstva natolik silné nacionální cítění, že politické síly, které na tyto emoce vsadí, budou mít asi aktuálně navrch.
Znovu chci připomenout své stanovisko, že nelze nerespektovat přání většiny obyvatel žít v takovém či onakém politickém a společenském systému, a obecně je dobrý takový, který respektuje nejen práva většiny, ale i práva menšiny, která má jiné představy, a nezasahuje také do práv a záležitostí jiných zemí. Pokud ovšem tento princip přeneseme do oné nadnárodní roviny, vyplývá z toho jen to, že se minoritní část či člen musí majoritě přizpůsobit, respektive akceptovat společné normy, nebo systém opustit a vydat se vlastní cestou, na což má každý právo, a nelze to jakkoli a priori odsuzovat či zpochybňovat.
Polsko ústy svého premiéra prý bojuje s Bruselem svoji „třetí světovou“. Osobně bych však řekl, že pokud Polsko s někým bojuje, tak bojuje jen samo se sebou. Stejně jako u nás je i v této zemi společnost rozpolcena a politikové se vůbec nesnaží ji tmelit, ale naopak z vlastních zájmů kontroverzními výroky a činy stále prohlubují společenské příkopy a bariéry. Nemělo by nám být jedno, co se v Polsku děje, je to nám blízký soused, a může to být pro nás v mnohém možný obraz naší země a nás samých. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/morawiecki-mluvi-o-treti-svetove-jde-o-nezavisle-soudy-a-miliardy-eu-178746
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/eu-vznasi-na-polsko-pozadavky-s-pistoli-u-hlavy-rekl-morawiecki/2108461
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/eu-vznasi-na-polsko-pozadavky-s-pistoli-u-hlavy-rekl-morawiecki/2108461
https://www.respekt.cz/agenda/dalsi-rekordni-pokuta-pro-polsko-spor-kaczynskeho-statostrany-s-eu-dal-stupnuje
https://echo24.cz/a/S7Gah/polsky-soud-odpalil-pravnickou-bombu-muze-to-ovlivnit-celou-eu
