Mám na mysli psaní o politice. Bohatí a úspěšní politiku dělají nebo se s politiky bratří. Občas se sice najde nějaká výjimka, ale ta to schytá, protože je neslušné být bohatý a úspěšný a zároveň k politikům a k politice kritický.
Má-li úspěšný člověk málo času, málo charakterových vad či málo synapsí v té části mozku, kterou politikové používají pro své rejdy (neurologové tápou, která oblast to je), v politice se většinou přímo neangažuje a udržuje si od ní i určitý odstup. Jednou za čas z důvodů výše uvedených se však každá celebrita má projevit jako ta slušná celebrita a trochu si s politiky zašpásovat. Týká se to sice i velkopodnikatelů (ti se nakonec většinou zapojí aktivně), ale stiženi touto potřebou bývají nejčastěji umělci a sportovci.
Stane se tak, že slezský bard si zanotuje s Okamurou a zajede si tu do Kremlu, tu na Hradčany pro nějaký ten metál. Nebo naše slavná osmašedesátka nějakému neodbytnému pisálkovi, který se rafinovaně pokouší vytáhnout z ní politické názory, řekne, že má nejraději ODS a Zemana. Je vidět, že to pilování taktiky na zimáku v Pittsburghu po nocích a v Las Vegas po sezóně nebylo marné. To bylo ovšem už před lety.
Právě nyní nastal pro druhého zmíněného čas tu politiku trochu oprášit. Extraliga je už skoro v kapse, tak proč se po sezoně nepodívat do Číny. Taková prezidentská nabídka tlumočená „zástupcem prezidenta pro věci sportovní (a východní)“ Nejedlým se přeci neodmítá. Zvláště když ten argumentoval zcela věcně: „těm klukům šikvomovokejm to pořád na pravém křídle moc nejde, všichni se - pochopitelně dobrovolně - hlásí na levé".
Nemám to Jardovi za zlé, jen mu trochu závidím. Kdyby mě chtěli vzít také s sebou, jel bych hned. Je jasné, že by mě nepozval sám gubernátor, vyřizovala by to asi ta border kolie z tiskového odboru (to není urážka, borderky jsou nejinteligentnější ovčáčci). Jenom si říkám, jako co by mě tam vzali? No, když může Jarda svojí návštěvou pozvednout čínský hokej, já bych mohl Číňany (ne všechny, jen asi polovinu) naučit nadávat na politiky, pošklebovat se jim, psát satirické říkanky a nekorektně hanobit hlavu státu. Prý jsou v této činnosti „sto let za vopicema“.
Kdyby mě vzali, přimluvil bych se i za toho „slezského barda“. Mohl by být takovým emisarem česko-čínského kulturního spojenectví. Ekonomická spolupráce šlape na 200% (Slavie hrála na Stamford Bridge, co byste ještě chtěli? Že by svobodu pro Tibet? Jak absurdní!), ale v kultuře, přiznejme si to, máme nedostatky. Kdyby Jarek zhudebnil pár básniček staročínské poezie, dostal by možná Řád rudého draka s bambusovými haluzemi od Si Ťin-pchinga. Li-Po by se pak mohl s Vysockým a Bulaten Okudžavou koordinovaně otáčet v hrobě. (Všichni zmínění jistě ne proto, že by jejich básně a písně někdo špatně interpretoval, ale proto od koho jejich pomyslný následovník přijímá pocty.)
No, to jsem se jen tak zasnil. Nikam mě nevezmou! Nezbývá mi než nadávat na politiky, pošklebovat se jim, psát satirické říkanky a nekorektně hanobit hlavu státu. Politika je zábava pro chudé a neúspěšné. Bohatí a úspěšní politiku dělají nebo se s politiky bratří. Pravdu měl Havlíček Borovský:
Svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni stokrát do moře,
ono se nezpění.
