Tito pánové se stali jakýmisi mluvčími podnikatelů, kteří požadují od státu kompenzaci ušlých zisků, jež způsobila nařízení vlády. I ti, jenž nejsou restrikcemi zasaženi, chápou, že podnikatelé mají problém.Ten však máme všichni.
Těžko by mě mohl někdo podezřívat, že se budu k této problematice vyjadřovat na základě nějakých sympatii k aktuálnímu establishmentu. Opak je pravdou, jsem k Andreji Babišovi, jeho firmě ANO, k ČSSD, a zvláště pak k Hradu velmi kritický. Naopak chovám respekt k výše uvedeným gastronomickým celebritám a mimořádně oceňuji i jejich aktuální aktivity zaměřené na zjišťování jídel pro hasiče a zdravotníky. Jako snad většina lidí chápu, do jaké situace se dostává byznys, který se ze dne na den zastavil, a je mi jasné, že v problémech nejsou jen sami podnikatelé, ale s nimi i statisíce jejich zaměstnanců.
Nejsem ani zcela přesvědčen, jestli všechna restriktivní opatření vlády jsou obecně správná, ovšem to nemůže být nikdo, a vyjádřit se k tomu bude možné asi až tehdy, kdy krize pomine a bude reálné srovnání těch, co razantní opatření zavedli, s těmi, kteří nechali působení nákazy volnější nebo zcela volný průběh. Možná budeme mezi těmi, kteří si v marné snaze ochránit zdraví a životy co největšímu počtu občanů zruinovali ekonomiku, možná budeme ti, co budou sčítat pouze nahraditelné ztráty ekonomické, ale ty lidské budou minimální. Kdo ví?
Je zcela jisté, že ekonomika bude zasažena zcela fatálním způsobem, a to v celosvětovém měřítku. Úpadek postihne mnoho podnikatelských subjektů a mnohým lidem se patrně sníží životní úroveň. Je otázkou, jestli to bude na trvalo, na dlouho, nebo to, jako v případech, kdy se naše civilizace ocitla ve světových válkách, bude impulzem k následné prosperitě a třeba k uváženějšímu chování k naší planetě.
Myslím si však, že žádný stát na světě nebude schopen kompenzovat všem svým občanům veškeré ztráty, které jim tato krize způsobila. Jen v malé České republice by kompenzace dosavadních tržeb všech cestovních kanceláří, hotelů, restaurací, leteckých společností, dopravců, prodejců téměř veškerého nepotravinářského zboží (druhotně i některého potravinářského zboží), výrobcům všeho možného a provozovatelům všemožných služeb, dosáhla stovek miliard, spíše však bilionů korun. Stát může nechat natisknout peníze a všem je rozdat, ale jejich hodnota by z nich zakrátko učinila bezcenné papírky, protože by tyto finance nebyly ničím kryty. Ono krytí totiž zabezpečuje výkon ekonomiky, který když není, není z čeho brát.
Pokud by se stát k nějakým kompenzacím rozhodl, tak by se nemohly týkat všech a byla by okamžitě nastolena otázka: komu ano a komu ne? To by jistě k ničemu pozitivnímu nevedlo. Myslím si, že je správné, že stát přikročil k úlevám, k odkladům, ke garanci bezúročných půjček a podobně. Měl by v tom i nadále pokračovat. Má logiku i finanční podpora OSVČ, která nemá ani tak charakter podpory či kompenzace v podnikání, ale spíše jde o zabezpečení životních potřeb těch, kteří třeba nemají žádnou finanční rezervu. Jen všechna tato opatření budou v řádu stovek miliard, o které státní rozpočet přijde.
Až krize pomine, bude jistě namístě kromě správnosti či nesprávnosti postupu řešení epidemie vyhodnotit i to, jak byl náš stát na takovou situaci připraven, a to nejen materiálně, ale i v oblasti finančních rezerv, které se v době ekonomické konjunktury zbytečně prožraly, rozkradly a neuváženě porozdávaly. Teď to však není na pořadu dne. Nedivím se, že reptají a zoufale křičí hospodští, kteří se spíše než makroekonomickými aspekty zaobírají vlastním živobytím. Těžko jim to může mít někdo za zlé. Přijde mi však trochu smutné, že se k nim přidávají a svým způsobem na vzniklé situaci parazitují i lidé, kteří si výše uvedené musí uvědomovat. Bohužel jsou mezi nimi i opoziční politikové, ke kterým chovám voličské sympatie. Na onu pomyslnou zem by se tedy měli vrátit především oni.
