Jako bych se probudil a bylo jaro´89. Jako by si na Hradě a ve Strakovce okopírovali vyjádření Miloušů Jakešů o lůze v ulicích a hloupých dětech.Také říkali: Republiku si rozvracet nedáme! Také si ti hlupáci mysleli, že je jejich.
V roce 1989 by nikdo nemohl čekat nic jiného, než že demonstrace v ulicích našich měst budou komentovány jako řádění kontrarevolučních sil, jako projevy pomýlené a zfanatizované mládeže, hloupých dětí, které ničemu nerozumí, zvláště tomu, že ti kdo vládnou, byli demokraticky zvolení, a to je opravňuje dělat cokoli. I urážet občany za projevený názor, případně je zbít nebo zavřít.
Zatím se u nás nikdo za projev nenásilného občanského protestu nebije ani nezavírá. Zatím. A řekl bych, že je to asi ledaskomu hodně líto. Nasvědčují tomu vyjádření prezidenta, jeho mluvčího, kancléře, premiéra a některých jeho ministrů. Všichni zmínění jako mantru opakují onen absurdní nesmysl, že protest proti demokraticky zvolenému prezidentovi, premiérovi, jehož strana vyhrála volby a ministrům, které zákonným způsobem premiér s prezidentem dosadili do funkcí, je zpochybňováním voleb a demokratických principů státu.
Pominu-li to, že většina zločinných režimů v historii se dostala k moci legálním způsoben (Hitlerova NSDAP vyhrála v Německu volby v roce 1933 a KSČ u nás zvítězila v roce 1946), tak je něco jiného zpochybňovat vlastní volby a něco jiného je protestovat proti tomu, jak se příslušní politici chovají. Pokud 30% občanů nevadila Babišova minulost ani jeho trestní stíhání, neznamená to nic jiného, než že těch třicet procent lidí to nevadí, ostatním možná ano. Pokud 51% občanů volila Miloše Zemana, 49% ho nechtělo, a ti (stejně jako asi i mnozí z těch 51%) mohou nesouhlasit s jeho chováním a jednáním. Nemůžeme zpochybňovat jejich mandát, ale klidně můžeme požadovat nápravu toho, s čím nesouhlasíme, a pokud považujeme jejich pochybení za fatální, můžeme je vybízet třeba i k rezignaci. Vlastní rezignace je jistě jen rozhodnutím politika a případné odvolání má zákonná pravidla, ale apel je možný vyjádřit kdykoli.
Tyto protesty jsou naprosto v souladu s principy demokratického státu. Pokojné projevy v rámci fenoménu, jemuž se říká občanská společnost, jsou naopak dobrou vizitkou vyspělého demokratického státu a onou vizitkou by mělo být i to, že politikové tento způsob protestu akceptují. Logicky asi nemohou souhlasit s tím, že je někdo kárá nebo chce jejich odstoupení, ale reagovat mají s pokorou a s respektem. Měl by to pro ně být naprosto samozřejmý přístup lidem, kteří mají jiné názory a demokratickým způsobem je vyjadřují. Dobrý politik si může i dovolit vyjádření, že se podstatou protestů bude zabývat a na každý pád by měl v médiích své postoje vysvětlovat, a ne demonstrující urážet, jako to udělala ministryně Benešová, která prohlásila, že její kritici neznají rozdíl mezi soudcem a státním zástupcem.
Projevy občanské společnosti a práce médií, která nepodléhají vlivu politické reprezentace, jsou jedinou silou, která ve společnosti v období mezi volbami může působit na vládnoucí politiky a jejich chování a jednání. Nikdo jim v tom nesmí bránit a nikdo nesmí tyto projevy kriminalizovat nebo dehonestovat. Nemusíme v dílčích záležitostech souhlasit s tím, co má který demonstrant napsáno na transparentu, nemusí se nám tento způsob protestu líbit, ale každý demokratický smýšlející člověk to musí, pokud to není v rozporu se zákonem, respektovat.
