Nedělejme si iluze, světská spravedlnost dožene jen málo válečných zločinců a jejich pomahačů. Jestli je ale ještě nějaká jiná, budou mít její vykonavatelé brzy docela frmol. A jak v pekle dobře vědí, není nad pořádný kotel.
Určitým zdrojem informací o pekle může být Zjevení svatého Jana, tedy Apokalypsa. Jan ovšem nelíčí ono „průběžné peklo“, ale „peklo“, které dle jeho vidění nastane v soudný den pro ty, kteří se nestali Ježíšovými stoupenci. Peklo jako určitou instituci nám tak nejlépe představuje Dante v Božské komedii, nicméně v tomto případě se autor nechal více inspirovat antickými mýty a lidovou mytologií než biblí. Konečně básníkovým průvodcem není žádný křesťanský nebo židovský „činovník“, ale pohan Vergilius, kterýžto právě z tohoto důvodu může dělat průvodce jen Peklem a Očistcem, nikoliv však Rájem, který je mu zapovězen.
V bibli je sice peklo zmiňováno, ale podrobněji popisováno není. V pravoslaví, což je aktuální, je ale peklo různými náboženskými autoritami vysvětlováno poměrně často, poměrně detailně a rozebírá se i to, jakým způsobem bude hříšník očištěn. Zásadní náboženské autority pravoslaví, což jsou třeba Basileios Veliký, Jan Klimak nebo Řehoř Palama, totiž přijímají náboženskou doktrínu, že hříšník není navěky zatracen, ale pouze určitou dobu (ukrutně dlouhou dobu skoro hraničící z věčností) očišťován, a to prostředky, které poměrně naturalisticky líčí Jan v Apokalypse.
Poměrně jednoduchou dedukcí lze dospět k závěru, že pravoslavní hříšníci budou trpět v pravoslavném pekle, což není žádné peklo, peklíčko z českých pohádek, ale něco mezi Souostrovím GULAG (Glavnoje upravlenije lagerej) a Tartarem z řeckých bájí. Na Moravě se říká, že „na každou svini se vaří voda“, ale na řádně křtěného Vladimira Vladimiroviče to bude spíše olej v kotli znalecky natopeném. Proslýchá se, že je Vova vážně nemocen, a terapie, která ho udržuje při životě, má prý neblahý vliv na tu oblast pod papachou, čemuž není až tak těžké uvěřit.
Jeden by tak řekl, že by měl myslet na spásu své duše a na ony poslední věci člověka, ale on se jako mnozí jiní despotové snaží zapsat do dějin, a to tím nejblbějším možným způsobem. Evidentně mu vůbec nevadí, že s sebou do očistce přibírá čím dále tím více soudruhů. Někteří jeho generálové a vysocí důstojníci tam už jsou, jiné to brzy čeká a dočká se dříve či později i „car Vladimir“. Odtud pochází moje původní obava o to, aby bylo kotlů dostatek a byly, pokud možno, ekologické, protože neekologický kotel to je učiněné peklo.
