Takže milánkům nestačilo deset témat a devět forem, ze kterých si mohli vybrat?A nespokojení jsou i jejich pedagogové? Že prý to byly těžké styly a témata nebyla dost aktuální.Studenti totiž mají v neoblibě třeba národní obrození.
Já bych vám dal! Já bych vám dal jako za bolševika výběr ze tří témat: Reportáž z veřejného čtení Reportáže psané na oprátce, esej (ale proboha ne polemiku s Bedřichem Engelsem) na téma Podíl práce na polidštění opice a úřední dopis Odůvodnění (drzé) žádosti o vydání cestovního pasu. A nazdar! Žádné stesky, že prý ani Čapek by takovou reportáž nenapsal za hodinu a půl, jak uvedla předsedkyně Společnosti učitelů českého jazyka (co je to, hrome, za spolek) Lenka Dohnalová. Stejná osoba má i za to, že prý po sto letech nemáme shodu v teorii funkčních stylů. No, to by se asi ten spolek měl zasadit o to, aby ta shoda mezi učiteli a Cermatem byla nalezena.
Jelikož jsem se v období konání písemného testu kochal krásami jarní přírody (počasí bylo jako koncem listopadu), unikly mi bezprostřední reakce na tuto maturitní zkoušku. Takže jsem se opožděně dozvěděl, že Pepíček Pazderka (jméno je změněno, ale v redakci dobře vědí, co je to za darebáka) se v článku, z něhož čerpám, svěřuje, že si prostě z těch témat nemohl vůbec nic vybrat. No, to se ani Pepíčkovi nedivím, protože výběr z deseti témat je nestydatost a jasně to ukazuje, že přílišná možnost volby obecně dětem (i dospělým) komplikuje život. Žádné absurdní vybírání: „Fučík“, „Engels“, „Cestovní pas“ a piš holoubku (Pazderko), piš!
Třeba „České národní obrození“; zpracování: referát (funkce výchozího textu inspirativní). Co se na tom komu může nelíbit? O národním obrození se snad studenti učí, je to maturitní otázka, při jejímž vypracování se ve své podstatě dělají takové referáty. Naší mládeži se však prý české národní obrození nelíbí. A což takhle socialistický realismus, ten by se jim líbil víc než klasikové, na jejichž ramenou stojí celá česká literatura? To Marie Majerová, Antonín Zápotocký, to bylo žrádlo, to byli, pane, inspirativní autoři! Čert by mě sebral, že se někomu nelíbí národní obrození! Nebo snad člověk, který má mít středoškolské vzdělání s maturitou, není schopen stvořit popis Ladova obrázku? Vodník sedí na vrbě a kouří fajfku, Mulisák jede na vozíku taženém čtyřmi kocoury…
Dalšími tématem byl charakteristika literární postavy ženy zkoušené osudem, což je opět výtah z maturitních otázek, ze které lze takto extrahovat Annu Kareninu, Paní Bovaryovou, nebo třeba Noru. Všechno zase kvalitní klasika, žádná Anna proletářka, kterou by lehko schytal maturant v roce 1984. Nebo vypravování na téma ohrožení lidstva s prvky sci-fi. To je, uznávám, otázka pro ty, kteří mají nějaký takový příběh „ v šuplíku“, tedy téma ušité pro studenty, kteří chtějí studovat nějaký humanitní obor, na druhou stranu je to vyprávění, což je formálně velmi volný útvar, v rámci kterého lze napsat cokoli, co má hlavu a patu, respektive úvod, stať a závěr.
A tak by se dalo pokračovat. Doufám, že je patrné, že jsem toto glosu pojal trochu odlehčeně. Je jasné, že studenti nebudou nikdy spokojeni s maturitními tématy, ale skutečností asi je, že české stření školství má upadající úroveň, respektive je propastný rozdíl mezi úrovní kvalitních gymnázií a třeba některých soukromých „odborných“ škol. V tomto fokusu se mi jeví jednotné přijímačky a maturity trochu podivné. Jejich nízká úroveň může být pro studenty s náročným studiem maturitních předmětů zcela demotivující a pro ně odpovídající úroveň likvidační pro studenty odborných škol, které se zaměřují na odborné předměty a úroveň v klasických předmětech je u nich někde úplně jinde. Docela chápu, že budoucí automechanik s maturitou nečte po večerech Tolstého, ale moc nerozumím tomu, proč by měl mít alternativu maturitního studia. Jako by nestačilo, že je někdo vyučeným, šikovným automechanikem, před kterým budou v budoucnu klečet pro praktický život nepoužitelní akademici, aby jim pan mistr opravil ten jejich vrak. Kousek od mého bydliště je zase „střední škola kadeřnická“, když jsem to poprvé uviděl, myslel jsem si, že je to nějaký aprílový žert. Při venčení psa potkávám ve vedlejším parku ty „studijní typy“, a představa, že ty dívky dělají stejnou maturitu jako budoucí filoložky, je poněkud komická.
Nechci vymýšlet nějaká řešení ani nějaké modely, to mi absolutně nepřísluší, ale jsem přesvědčen, že kvalitní středoškolské vzdělání má zcela zásadní význam (stejně jako mají zásadní význam kvalitně vedené učební obory). Je to totiž poslední forma formálního vzdělání, při které lze získat vzdělání všeobecné. Vyšší a vysoké školy, stejně jako různé kurzy a hlavně následná praxe už rozvíjí většinou jen znalosti a dovednosti odborné. Pokud bude střední školství zanedbávané, budou časem po světě chodit vysokoškolsky vzdělaní odborníci ve specializovaných oborech, kteří budou, lidově řečeno, hloupí, což je poměrně dobře viditelný stav třeba školství amerického. Závěrem bych konstatoval, že s ohledem na pět dětí, se kterými jsem sdílel jejich středoškolská studia, jsem docela rád, že mě to už čeká jenom s jedním posledním, a pokud se dožiji středoškolského studia svých vnoučat, budu už snad nad věcí, případně střední školství na úrovni toho prvorepublikového.
