Chtěl jsem původně apelovat na nejvyšší instanci výčtem svých kritických připomínek a požadavků a takhle to dopadlo...
Už je to tak, stačí si tady přečíst nadpisy,
opět se v Čechách píší veřejné dopisy.
A tak mne napadlo, žádný jsem nenapsal,
zas nejdu s dobou, stojím, kde dřív jsem stál.
Ne, že bych nevěděl o dobrém adresátu,
psát mohu lidem anebo rovnou státu.
Mohu psát ministrům, poslancům parlamentu,
hradnímu kancléři a třeba i prezidentu.
Všem pěkně natvrdo bych všechno mohl říci,
však prezident to schytal už od pana Nohavici.
Vše je to to otřelé, však vím, co udělati mohu,
napíšu otevřený dopis rovnou Pánu Bohu.
Báječný je to nápad, tím jsem si skoro jistý,
když bůh lidem naslouchá, může i dopis čísti.
Jediná pochybnost mi však sednout a psát brání,
kterému jenom napsat, když jich je více k mání?
Zeus je sympaťák, jak to s tou Európou či Lédou…,
však ani Řekům neradí, když si tak blbě vedou.
Jehova je starý, i když se pořád pěkně činí,
proč mu však psát, když u Zdi nářků dělají to jiní.
Baala či Usira bych oslovil jen v nejkrajnější tísni,
přijdou mi trochu nejistí a na můj vkus moc přísní.
Na Višnu a Šivu, zeptal bych se nejdřív nějakého Inda,
jestli je pravdou vše, co se tu o nich pindá.
Buddhisté boha nemají, Buddha jim musí stačit,
když není bůh, jak bych to s ním měl zaonačit?
Tao se mi líbí, ta harmonie, řád a žádný hluk,
však jsem mu já, stejně jak lidstvo, asi šumafuk.
Co takhle Alláh, no to už je, pane, jiná třída,
zrovna je v laufu a dvě miliardy duší hlídá.
Křesťanskému bohu napsat nejsnazší by bylo,
však nejsem křesťan a to by nebylo mu milo.
Na světě vládne ještě spousta jiných bohů,
na které písemně i ústně obrátit se mohu.
Však problémem je, což věc je vcelku jistá,
že nádoba jsem hříšná a také ateista.
