Opozici a jejím sympatizantům se evidentně nelíbí, že koalice Spolu nenasadila do prezidentské volby vlastního kandidáta, ale podpořila hned tři nezávislé. Mně se to naopak velmi líbí a považuji to za správný krok.
Koalice to udělala dobře z mého ryze osobního pohledu, v rámci kterého jsou oni tři prezidenští kandidáti těmi, mezi kterými se patrně budu rozhodovat, a myslím, že i moje vize je totožná s tou koaliční, tedy že jistá část voličů si v prvním kole vybere jednoho z oněch třech (případně z více) kandidátů a v druhém kole bude volit toho nejúspěšnějšího. Ten by pak měl s přehledem porazit Babiše případně jiného kandidáta opozice.
Co se týče kandidátů opozice, má dle mého soudu zatím alespoň nějaký volební potenciál pouze Andrej Babiš, nikoli jeho zaměstnanci. Veškeré osobnosti s potenciálem totiž už z ANO zdrhly. Ani samotný Babiš však nemá žádné bůhvíjaké šance, a to právě v onom druhém kole, ve kterém se podle aktuálních preferencí většina sjednotí proti němu. Proto také asi majitel ANO se svou kandidaturou váhá. Možná jedinou cestou k úspěchu je nasazení nějakého nového superkandidáta, který má k Babišovi blízko, ale zároveň bude přijatelný i pro nevyhraněné voliče. Aktuálně se mluví o Martinu Stropnickém, který by možná taková kritéria splňoval. To ovšem záleží na Žilkové, Hanychové a celé té jeho povedené famílii, bez které by byl český bulvár na holičkách.
To jsem uvedl jen na odlehčení. Myslím, že pro voliče ANO nejsou peripetie a poněkud nechutná mediální frekventovanost Stropnického rodiny žádným problémem, ba právě naopak. Soudím tak na základě toho, že ani obvinění samotného Babiše a soud s ním, který neřeší jeho naprosto nezpochybnitelné morální pochybení, ale pouze spáchání trestného činu, jeho sympatizantům nevadí, stejně jako to poměrně velkému množství voličů v senátních volbách nevadilo v případě jeho spoluobviněné, paní Nagyové.
Vrátím-li se k rozhodnutí Spolu podpořit Petra Pavla, Danuši Nerudovou a Pavla Fischera zaujaly mě dnešní komentáře předsedů opozičních stran, tedy Andreje Babiše a Tomia Okamury. Vyjádřením Tomia Okamury se zabývat nebudu, to je ztráta času, ale i vyjádření Babiše bylo skutečně ostudné. Označit bývalého nejvyššího vojenského představitele NATO, nositele nejvyššího francouzského vyznamenání Řádu čestné legie za chrabrost v boji za „komunistického rozvědčíka“ a bývalou rektorku Mendelovy univerzity za „nějakou zmatenou paní“ může jen primitiv, který není schopen se vypořádat s mindráky z vlastních pochybení a amoralit, které nelze vykompenzovat majetkem. Zkrátka umístění v žebříčku časopisu Forbes nevypovídá nic o charakteru a jiných kvalitách příslušné osobnosti. Navíc si myslím, že usvědčený konfident StB, a právě usvědčovaný dotační podvodník by měl akorát tak „mlčet a šoupat nohama“.
Jediným z kandidátů, kterého si pan Babiš nevzal do úst je Pavel Fischer. Upřímně řečeno, ani se mu nedivím. Když jsem totiž četl Fischerův životopis a vzal v potaz i jeho veřejnou prezentaci, tak komplexněji vybaveného a tak bezúhonného kandidáta si lze jen těžko představit. Pokud minulému „finalistovi“ Jiřímu Drahošovi chybělo charisma, tak to Fischerovi ani Nerudové z mého pohledu nechybí a Pavel ho má na rozdávání. Moc se tedy nedivím, že se Babiš v této společnosti cítí poněkud nesvůj: pomršená minulost, pomršená součastnost, projev hotentota a panoptikum nejbližších spolupracovníků. Za prachy se dá sice pořídit ledacos, jenom ne to, co je aktuálně nejvíc potřeba.
https://cnn.iprima.cz/porady/zpravy/04102022-1
