Bojí se vskutku oprávněně, protože z pocty se stal kvůli jednomu člověku spíše cejch. Je totiž podstatné, do společnosti jakých laureátů se dotyčný dostane. To pak může vyvolávat spekulace, za co že mu vlastně byl ten řád udělen.
V prvé řadě je třeba si přestat nalhávat, že udělení jakéhokoli ceny či vyznamenání je oceněním člověka od celé společnosti či snad od lidstva jako takového. V lepším případě je to kolektivní rozhodnutí, a má to vždy nějaké souvislosti a důvody, které vždy nesouvisí jen s vlastní podstatou zásluhy. Může to být rozhodnutí nějaké skupiny, představitelů určitého režimu i, jako je to v našem případě, rozhodnutí jedince, který má jisté priority.
Řády práce za „bolševismu“ dostávali nejenom prominenti, ale i lidé, kteří dobře a poctivě pracovali, ale tak nějak se vždy a docela opodstatněně předpokládalo, že jsou k režimu minimálně loajální. Tituly národních umělců také obdrželi skvělí herci, ale doufám, že mnohým z nich vadilo, že takové ocenění z politických důvodů nedostali jejich stejně dobří kolegové, a naopak byli celebrováni za svoje postoje a angažovanost podprůměrní umělci.
Dnes je to úplně stejné. Jsou vyznamenáváni lidé s nespornými zásluhami, stejně jako lidé, v jejichž případě zůstává rozum stát. Nejsou vyznamenáváni lidé se zásluhami, kteří nejsou k prezidentovi loajální a jsou vyznamenáváni lidé, jejichž jedinou zásluhou je loajalita, respektive podpora tohoto prezidenta. Je a bude vždy diskutabilní, kdo si více či méně zaslouží státní vyznamenání, ale je snad docela jasné, komu bez diskusí ano, a komu bez diskusí ne. A to je ten problém.
Nelíbí se mi, že někdo zažívá ústrky, posměch a mediální kritiku za to, že si od Miloše Zemana převezme řád, ale příčinou toho je právě ono prezidentovo chování a s tím i fakt, že právě tento člověk i nesmyslná přímá prezidentská volba rozštěpili tento národ a vytvořili klima vyhrocených emocí. Tyto emoce zcela záměrně vyvolal a dále vyvolává Miloš Zeman, a tím je právě on zodpovědný i za nekonečné diskuse na téma, které by za normálních okolností mělo být docela bezkonfliktní.
Osobně se domnívám, že pro mnohé profese a činnosti jsou státní vyznamenání zcela nepatřičná. Rozumím ocenění za mimořádné skutky, a to jak v oblasti profesní, tak za i občanské. Míním tím hrdinské činy a opravdu zásadní počiny. Tím zásadním počinem by však asi neměla být účast v prezidentské volební kampani. Nemyslím si, že vyznamenání tohoto typu mají dostávat za umění a sport umělci či sportovci. Ti mají své ceny a lidé to vnímají a ví, za co je dostávají.
Za několik hodin budou udělena další vyznamenání, a mně je upřímně líto těch, kteří se v oblibě, všeobecné vážnosti a úctě dožili tohoto okamžiku, a nyní se díky charakterovým nedostatkům jednoho politika dostanou do společnosti různých holínkolizců, patolízalů, zosobnění podivných symbolů a nýmandů, kteří budou celebrováni s nimi.
