Nanobot je miniaturní robot, který má vykonávat činnost v prostředí, do kterého se dá jen těžko jinak vstoupit.Třeba v lidském těle. Toto je příběh jedné speciální skupiny nanobotů. Začalo to tak: Přišla paní k doktorovi..
…a povídá: „ pane doktore, mám delší dobu problém s dosažením orgasmu. Moc se snažím, ale nějak to prostě nejde.“
Doktor se usmál a po několika přesně cílených dotazech uklidňujícím tónem konstatoval:
„Milá paní, s tím my si už dneska umíme snadno poradit. Byly doby, kdy jsme vymýšleli všelijaké šarlatánské způsoby, hledali jsme marně bod „G“, testovali ženská afrodisiaka, učili cviky na posílení pánevního dna a doporučovali erotické pomůcky nebo dokonce změnu partnera. Nic z toho pořádně nefungovalo. Ovšem žijeme v době nanotechnologií, a ty jak jistě víte, mají své uplatnění i v lékařství. To, co bych vám doporučil je velmi jednoduchá, rychlá, šetrná, bezbolestná a stoprocentně účinná metoda. My vám vypustíme do krevního oběhu několik nanobotů. Dělí se na jakási dvě družstva a my jim tak žargonem, neurazte se, říkáme „enanoboti“, to podle hormonu estrogenu, a onanoboti…, no, tam je to asi jasné, že? Ještě trochu odbočím: on ten celý problém je v tom, že těch ženských hormonů, které mají co do činění se sexem je moc a my vlastně dodnes přesně nevíme, jak ten orgasmus přesně funguje. Estrogen je z nich nejdůležitější, ale dalším zajímavým hormonem je oxytocin, ten vyvolává touhu po mazlení a dotýkání. Jeho hladina se zvyšuje při orgasmu, a má na svědomí stahy dělohy. Důležitý hormon je serotonin, je to hormon něhy a ovlivňuje libido. Dopamin zase zlepšuje sexuální potěšení a vyvolává chuť na sex a tím pravým hormonem lásky je fenylethylamin, ten způsobuje pocit zamilovanosti. A pak se v tom máme vyznat. Možná se na to časem přijde, ale do doby než se tak stane, máme díky nanotechnologiím jiné řešení. Celé jsme to zjednodušili a já to také zjednoduším. Prostě skupina onanobotů propátrává a různými způsoby simuluje vaše intimní místa a ta druhá, enanoboti, čeká ve vašem mozečku, mám na mysli cerebellum, neboli malý mozek, co se bude dít. Nanoboti spolu komunikují a v podstatě hrají hru: přihořívá, přihořívá, hoří. A když začne hořet, tak vám prostě všechny ty hormony v mozku, obrazně řečeno, odpálí. No a máme po problému.“
„A co bude potom, to mi je pak zase vezmete,“ poznamenala žena nesměle.
„Ale kdeže,“ usmál se lékař, „to by na jedno použití asi nemělo ten správný efekt, že ne?“
Paní rozpačitě kývla a specialista pokračoval:
„My vám ty robůtky necháme natrvalo, ono to v podstatě jinak ani nejde, protože je neumíme z těla vyjmout, respektive nemají ve svém programu zakomponovaný návrat. Oni vám tam vydrží dost dlouho, to záleží na tom, jak často je budete používat, a pak jim dojde baterie a my vám tam pustíme další.“
Paní se zamyslela: „A to mi na ně dáte nějaké dálkové ovládání, nebo jak je budu pouštět a vypínat?“
„No, na dálkové ovládání to není,“ pobaveně pokračoval lékař, „je to mnohem jednodušší. Ti enanoboti ve vašem mozku podle zvýšené hladiny hormonů poznají, kdy máte chuť na sex. Dám vám příklad: prožijete s manželem hezký večer a vše směřuje k jeho pokračování v manželském loži, jste natěšená a vaši nanoboti to vědí a pomalu se také připravují. Vše pak probíhá jako obvykle pouze s tím rozdílem, že v té fázi, kdy se aktuálně marně snažíte dosáhnout vyvrcholení, ho skutečně dosáhnete, a věřte mi, že to bude stát za to. Ještě nějaká dotaz?“
Paní se začala poněkud uvolňovat, ta představa jí asi přišla zajímavá, chvíli váhala a pak se osmělila: „A kdybych třeba chtěla… sama bez manžela?“
„No, váš manžel s tím nemá prakticky co do činění, je to jen na vás. Nanobotům je úplně jedno jakým způsobem se vzrušíte, jestli to způsobí váš manžel, jiný muž nebo pouze nějaká představa a fantazie. Ten impuls však od vás přijít musí, jinými slovy, kdybyste byla zcela asexuální, tak by vám nanoboti nebyli k ničemu, ale to přece není váš problém“
„Ne, ne, to není…,“ vykoktala ze sebe pacientka a vypadalo to, jako by ještě chtěla něco dodat. Lékař si toho zjevně všiml a opatrně poznamenal:
„Když o tom tak přemýšlím, tak opačným problémem by bylo, kdyby pacientka myslela na sex stále, to by se jednak nanoroboti rychle vybili a pak by to možná mohlo způsobovat trochu trapné situace…, třeba v tramvaji nebo v zaměstnání… To snad ale také u vás nepřipadá v úvahu, nebo snad…
Paní nápadně zrůžověla a sklopila oči.
„Ne? To snad ne? To mi neříkejte, četl jsem o tom sice, ale to přece není u člověka vůbec běžné…“
„No právě, pane doktore, já totiž..., já totiž nejsem člověk, ale pokročilý androidní model sexuální asistentky a moc mě trápí, když můj partner, tedy majitel, má orgasmus a já ne. Musím na to pořád myslet, mám deprese a jsem vážně nešťastná a teď je mi jasné, že mi s těmi vašimi onanováky asi nepomůžete. Běžte k čertu s nanotechnologií a s celou robotizací! Na shledanou!“
Pacientka rychle vstala a než se doktor zmohl na slovo, byla z ordinace venku.
„To ten den pěkně začíná,“ ulevil si lékař, jestli jsem neměl přeci jen být tím očařem. Tak sestro, dalšího pacienta, prosím!“
„Dobrý den.“
„Dobrý den, copak vás trápí, pane?“
„Víte, pane doktore, mě poslední dobou strašně vzrušují roboti…“
„To není žádný problém, honem utíkejte ven a dohoňte, tamtu hezkou brunetku,“ a doktor ukázal rukou z okna na parkoviště před klinikou a sarkasticky poznamenal, „a dejte to spolu dohromady!“
„ Tak další!“
