V normálním státě se občané dozvídají o tajných službách prostřednictvím literatury a kinematografie. Specifikem tajných služeb je to, že jsou tajné. Běžní občané pouze vědí, že existují, tuší, co dělají a věří, že je to potřeba.
Svým způsobem by bylo divné, kdyby to u nás bylo tak, jak je to jinde normální. To bychom asi museli mít normálního prezidenta, který se chová v souladu s obecnou zahraniční politikou a směřováním země. Mně by ani tak nevadil trochu nekonformní prezident, který by se snažil udržovat dobré vztahy s obecně nepřátelskými mocnostmi, jako je Rusko nebo Čína, který by byl kritický vůči spojencům a partnerům z NATO a EU, který by prohluboval naše bratrství s Izraelem a byl velmi rezervovaný vůči arabským státům, ale nic se nesmí přehánět.
To platí i o vztahu prezidenta a tajných služeb. Hlava státu má být informována o podstatných záležitostech, které řeší rozvědka a kontrarozvědka, ovšem jaksi se nepředpokládá, že je bude sdílet s bulvárními médii, ve kterých tak rád vystupuje. Je také nevhodné, aby prezident veřejně řešil neshody s šéfem BIS a je naprosto absurdní, aby na něho sbíral kompromitující materiály od jeho bývalého podřízeného a snažil se ho takto vydírat, či lobovat za jeho odvolání.
Naprosto nestandardní je však také to, aby prezident tajné služby úkoloval. Podstata věci spočívá v tom, že tajné služby fungují značně autonomně, ale jinak s naprosto jasným zadáním. To znamená, že musí mít obecně jasno, kdo je spojenec, kdo je nepřítel a co představuje nebezpečí pro stát, vůči němuž musí být absolutně loajální. Jak mohou tajné služby normálně fungovat, když se prezident země chová k mocnostem, které představují různá bezpečnostní rizika, jako ke spojencům a přátelům? Tedy ony v takovém stavu normálně fungovat mohou, ale prezident se stává tím bezpečnostním rizikem.
Tím to jsme se dostali k meritu problému. Prezident, jehož zahraniční politika a aktivity nejsou v souladu s politikou a aktivitami státu, nemůže být standardní součástí nějakého procesu, ve kterém jsou tajné služby zainteresovány. Takový prezident má blízko ke škůdci, který ohrožuje nejen tajné služby, ale i stát jako takový. Prezident je totiž formálně vrchním velitelem ozbrojených sil a pokud spolupracuje s nepřítelem, kterým z vojenského a bezpečnostního hlediska Rusko nebo Čína jsou, dopouští se formálně aktu vlastizrady a takto k tomu musí přistupovat vláda i tajné služby. Zeman si tedy nemůže hrát na „M“, protože je „Z“, se kterým končí i veškerá legrace.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/michal-koudelka-milos-zeman-jiri-rom-bis.A201102_201817_domaci_cern
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zeman-chce-po-bis-jmena-ruskych-spionu-a-informace-z-operaci-131749
