Vrátila se nám pomocná stráž SNB. Proč ne, když se nám naklonoval Milouš Jakeš, v Parlamentu nám káže hoch z Pohotovostního pluku SNB a spolupráce s StB není kádrovou překážkou pro žádnou funkci. Už nám chybí jen Lidové milice.
Nelíbí se mi to, ale v podstatě nemám problém s tím, když se někdo v mládí zapletl, zmýlil nebo jakkoli selhal v rovině morální ani trestní. Podmínkou však je, že dotyčný svoji chybu přizná, lituje jí a prodělá určitou sebereflexi. Bohužel to právě takto běžně neprobíhá.
Něco jiného je, když se vrací nějaké systémové nesmysly, praktiky a chování politiků. Těžko vydýchávám i renesanci organizací, které byly terčem kritiky a posměchu už v dávných dobách. Je jasné, že každý stát i každý režim potřebují policii a potřebuje i tajné služby. Ne na všechny policisty (příslušníky SNB) z bývalého režimu je potřeba nahlížet skrze prsty, spíše je to naopak, většina z nich dělala to samé, co dnešní policisté, jen jejich prestiž trochu poškozovala skutečnost, jakému režimu sloužili.
Dobrovolní příslušníci Pomocné stráže VB byli však terčem pohrdání a posměchu už v době, když tato instituce vznikla. Tito lidé měli cejch práskačů a zakomplexovaných nešťastníků a těžko se dají jinak hodnotit dnešní samozvaní strážci pořádku z řad Dělnické mládeže, což je sdružení blízké Dělnické straně sociální spravedlnosti. Je také nutno konstatovat, že policie tuto "výpomoc" nijak nevítá, naopak v tom spatřuje komplikaci pro zabezpečení veřejného pořádku.
Já osobně vnímám dlouhodobě dost negativně působení veškerých organizací a skupin, které mají nějak doplňovat, suplovat nebo nahrazovat standardní bezpečnostní složky. Nemám vůbec dobrý pocit nejen z milic z řad Dělnické mládeže, ale ani méně kontroverzní aktivní zálohy u mě nadšení žádné nevyvolávají. Osobně mi nepřišel ani dobrý model vzniku městské a obecní policie. Neprofesionálně se chovající ozbrojená složka podléhající nějakému komunálnímu politikovi (nebo vůbec nikomu) ve mně nevzbuzuje důvěru a negativní zkušenosti to jen potvrzují.
Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa a můžeme polemizovat, jestli je to dáno kvalitou a početností bezpečnostních složek nebo něčím zcela jiným - charakterem naší země, naším národním naturelem, naší historií a také naší polohou. Přikláněl bych se spíše k tomu druhému, respektive doufám, že nejsme bezpečný stát proto, že našinci nepáchají zločiny jen proto, že se bojí restrikcí a postihu.
Pochopitelně i u nás se vyskytují problematické komunity a problematická prostředí. Nedělám si iluze o tom, jak tuto skutečnost vnímají pravicoví extrémisté, ale obecně platí to, že problematické vyloučené lokality, komunity narkomanů nebo bezdomovců (což všechno může různě splývat) řeší především prevence, kterou "ostří hoši" v ulicích asi nezabezpečí. Jiný druh kriminality je naopak výsadou bohatých a mocných a v tomto případě se nabízí řešení jen v podobě velmi kvalitních a profesionálních složek na potírání této trestné činnosti.
Z tohoto pohledu vyplývá, že chceme-li ještě zlepšit bezpečnostní situaci v zemi, je třeba v prvé řadě zkvalitnit úroveň státní policie, a to jak ve smyslu dohledu nad veřejným pořádkem, tak i ve vyšetřováni trestné činnosti, a ne vytváření nějakých alternativních pořádkových jednotek, tím spíše ne takového druhu a z řad takových jedinců, kteří si zasluhují spíše "pozornost" ze strany bezpečnostních složek.
