Smyslem zákonů či vyhlášek není to, abychom věděli, co máme a nemáme dělat, ale abychom z obavy z restrikce nedělali to, co by někteří někdy dělat chtěli. Význam tak mají jen normy kontrolovatelné, vymahatelné a smysluplné.
Je jistě mnoho právních norem, které běžný občan nezná, ale ten také obyčejně nemá možnost je porušovat. Obecně jsme ale zavaleni absurdním množstvím zákonů, které nemají vůbec žádný smysl, a to z důvodu nemožnosti kontroly či ochoty kontrolovat, špatné vymahatelnosti a také těžko pochopitelného důvodu, proč příslušný zákon vůbec vznikl. Najdou se i takové normy, které vykazují všechna tři kritéria zároveň.
Napadá mě poměrně banální příklad místní vyhlášky o volném pobíhání psů, se kterým mám osobní zkušenost. Nějaký úředník státní samosprávy si patrně jednoho dne vzal mapu a tužku a rozdělil oblast své působnosti na místa, kde se mohou psi pohybovat volně a kde ne. Kritéria jsou naprosto nejasná a vyhláška sama naráží na fakt, že majitel problémového psa, by ho neměl nechat volně pohybovat nikde, a naopak majitel psa bezproblémového to může udělat prakticky kdekoli. Všude se mají sbírat psí hovínka a nikde nesmí pes ohrožovat nebo obtěžovat ostatní lidi.
Na místech, o kterých mluvím, tuto vyhlášku nikdo nedodržuje a městští strážníci, kteří zde permanentně patrolují to nijak neřeší. Obecně danou a smysluplnou normou v této věci je pouze to, že majitel je za svého psa plně zodpovědný a zákon by měl řešit, tedy kontrolovat a vymáhat, jasnou registraci jako třeba v případě auta, které je na rozdíl od psa neživou věcí, která sama nemůže nic způsobit.
V případě některých právních norem se mi vybaví legrační cedulka ve výtahu se zněním: NEPLIVEJTE NA ZEM! Princip zbytečnosti takového upozornění je jasný. Každý ví, že se ve výtahu (stejně jako ledaskde jinde) plivat nemá, slušný člověk to nedělá, a čuněti je nějaká cedule úplně ukradená, případně ho upozorní, pokud by si snad zapomněl odplivnout, že to má udělat. U popelnic máme ceduli: UDRŽUJTE POŘÁDEK! V tramvaji se musíme držet, postupovat dále do vozu a nemluvit za jízdy s řidičem atd. atp. Takových apelů je všude plno, ale pokud se nedostanou do legislativy je to vlastně jen legrace.
Naproti tomu je nevymahatelnost práva naprosto fatálním společenským problémem, který deformuje, znevěrohodňuje, a tím oslabuje právní systém jako takový, a má špatný vliv na naše právní povědomí. Tato skutečnost je ještě umocněna tím, že bohatí a mocní tohoto světa mají lepší podmínky zákon obcházet a potrestání se vyhýbat, než je tomu o u běžného občana. Připočteme-li k tomu, že část politiků je stíhatelná pouze na základě hlasování a ten nejvyšší ústavní činitel není stíhatelný vůbec, ocitáme se v jakýchsi feudálních kulisách.
Osobně mi přijde zcela absurdní, aby právo či pravda jako taková mohly a měly být předmětem nějaké dohody či nedohody. Proč sněmovna hlasuje o vydání či nevydání poslance a proč není prezident zodpovědný za svoje činy a výroky. Před časem proběhl proces, který ani neumožnil, aby byly prezidentovy postoje Ústavním soudem přezkoumány a stále probíhá ona trapná záležitost ohledně jeho lživých výroků, ze které se nehodlá omlouvat a asi ho k tomu nikdo nemůže donutit. Není to však česká specialita, v USA proběhlo nedávno něco podobného. V obou případech je nesporné, že hlavy státu pochybily, a nezastalo se jich právo, ale pouze lidé jednající ze zištných důvodů.
Je těžké požadovat, aby občan ctil principy, kterými pohrdá premiér a v jistém smyslu pak vlastně vůbec není podstatné, jestli byla či nebyla porušena nějaká právní norma. Jak už bylo výše uvedeno, každý přece ví, co je a co není správné a morální. Ve faktické (nikoli právní) rovině je podvodník podvodníkem i tehdy, není-li soudem shledán vinným. Je morálním pokleskem, být policejním konfidentem v totalitním režimu, a to bez ohledu na to, že to někdo bude právně zpochybňovat do konce života.
Cílem každého systému by mělo být, aby lidé neplivali ve výtahu, a to ne proto, že je na to někdo upozorní cedulkou, ani proto, že se tam po očekávaném nezlepšení stavu instaluje kamera. Ten cíl je pochopitelně nedostižný, ale cestou k němu není vznik dalších nesmyslných právních norem a nejsou to ani dílčí restrikce dohnané do absurdna. Cestou je kultivace společnosti na základě dobrých příkladů, které dávají rodiče dětem, nadřízení podřízeným, moudří hloupým, vzdělaní nevzdělaným a také mocní nám ne-mocným.
NEPLIVEJTE VE VÝTAHU! Možná tím nepřispějete k rozvoji právního státu, ale můžete tím zamezit znepříjemnění cesty druhým z patra do patra. Nebudou-li pak mocní tohoto světa plivat ve výtahu mezi různými společenskými patry, může být ta cesta příjemnější pro všechny.
