Ptám se tedy: dá se Andreji Babišovi nějak neškodit? Trochu mi to připomíná tvrzení, že s StB nespolupracoval, protože vyhrál soud. Pravda i vina však existují zcela nezávisle na vyjádření soudů i zdrojích informací.
Nikdo nemůže být odsouzen bez toho, aby byl uznán vinným soudem, a ke své obhajobě může každý využít všechny zákonné prostředky. Naopak mnohé důkazy nelze u soudu použít, protože byly pořízeny nezákonným způsobem. Je to tak, a je to asi správně. Je však zcela mylné přenášet tyto právní principy do obecné roviny. Vinný je ten, kdo něco špatného udělal a pravda prostě něco je a něco není. Primárními otázkami tak není, jestli se něčí vyšetřování někomu hodí do krámu, ale jestli byla naplněna „skutková podstata“ nějakého skutku, a také není tak důležité, kdo, jak a proč získal nějaké nahrávky, ale to, jestli jsou autentické.
Jedním z těch, kteří se aktuálně snaží tyto dvě roviny spojit do jedné je Andrej Babiš. Andrej Babiš je mocný, bohatý a úspěšný muž, aktuálně i úspěšný politik. Takoví lidé mají mnoho nepřátel, konkurentů, kritiků a oponentů. Političtí oponenti i nepřátelé a konkurenti z byznysu využijí kdykoli jakékoli zákonné i nezákonné prostředky, aby takové lidi očernili a kompromitovali. Bylo by naivní se domnívat, že Babišovi odpůrci nemají vazby na policii. Novináři slídí po kompromitujících materiálech, ať už proto, že si je někdo najal, nebo prostě loví senzační zprávy. V rozsahu svých možností se mu snaží škodit i ti, pro které je jeho způsob podnikání a politiky nepřijatelný, tedy třeba já tímto článkem.
Není to jistě příjemné, ale kdo se touto cestou vydá, musí s tím počítat, tak to na světě chodí. Nicméně, a opět se k tomu vracím, podstatné je to, jestli jsou kompromitující materiály a důkazy reálné a pravdivé, nebo ne. Bez ohledu na možnost politické objednávky a čehokoli jiného, byla v případě Čapího hnízda zneužita dotace. Andrej Babiš jednal vědomě neminimálně neeticky, když si přisvojit dotaci, která nebyla určena jeho impériu, ale malým firmám. Jestli spáchal přečin, za který bude sankcionován poskytovatelem dotace, nebo jestli spáchal trestný čin, o tom rozhodnou k tomu kompetentní orgány, pro mě v této chvíli je jasné, že spáchal amorální čin. To nebyl dosud schopen nikdo, ani Babiš, popřít.
Podobné je to s Babišovými nelegálními odposlechy, kterých už jsou desítky. Není hezké ani slušné tajně poslouchat, kdo si s kým co povídá, ale byl to on, kdo je na nich slyšet a říkal to, co si může veřejnost poslechnout? S odposlechy je to tak: ty zákonné, policejní by měli sloužit trestnímu řízení a veřejnost by je slyšet neměla, ty nezákonné jsou pro veřejnost a v trestním řízení je jejich použití složité. Ale i nelegální odposlechy mohou být podnětem pro policii a policie může v souladu s interními předpisy odposlechy zveřejnit. V obou případech je tak podstatné, jestli jsou zveřejněná fakta pravdivá. Pokud jsou, mohou sloužit tomu, kdo je používá. Jedinou smysluplnou zápornou reakcí na zveřejněné odposlechy tak může být: jen: "Ne, to jsem neřekl, je to podvrh, podávám trestní oznámení." Kladnou reakcí je pak přiznání, že jsem, kdo jsem a mlčení je prakticky totéž. Reakce, že odposlechy jsou nelegální, je směšná.
Z toho, co o Andreji Babišovi víme, vyplývá, že je to člověk, který je pro svůj úspěch schopen udělat věci, které jsou minimálně v rozporu s etikou, slušností a mravností. Své zájmy je schopen prosazovat zcela bezohledně, používat jakékoli prostředky a spolupracovat s kýmkoli, kdo mu k úspěchu dopomůže. Dost možná je proto tím, kým je, a proto je také tak úspěšný. Je velmi pravděpodobné, že ho stejně jako v případě spolupráce s StB světská spravedlnost nedohoní a s vlastním svědomím si asi žádné problémy nedělá, takže tady bude patrně dál podnikat tak, jak podniká. Nikdo mu v tom nezabrání. Jediné, v čem mu lze zabránit, je to, aby nepřenesl všechna zmíněná negativa do politiky. Ne, že by se naše politika (stejně jako jiné politiky) prezentovala nějakou mravností, ale takovéto spojení politiky a byznysu, včetně metod a nebezpečného ovlivňování jednoho druhým, považuji za nebezpečí pro samou podstatu fungování demokracie. Přímé propojení moci ekonomické s politickou je principem totalitním. Totalitní prvky se totiž nenachází jen v komunistických a diktátorských státech, mohou se skrývat i v autokratických kapitalistických systémech, ve kterých míra moci, ekonomické a zároveň politické překročí určitou kritickou hranici. Řekl bych, že se právě teď na takové hranici nacházíme, a je jen na nás, jestli ji překročíme, nebo ne.
