Je mezi námi značný věkový rozdíl, ale spojuje nás jeden cíl: chceme zachránit tuto planetu. Na Gretě se mi líbí, že mluví, jenom když má co říci, a že její ambice se týkají celého lidstva. Je to takový opak Václava Klause.
Použil jsem záměrně osobu Václava Klause, přestože je to v podstatě nýmand, kterého nikdo dva kilometry za naší hranicí nezná (pokud si někdo přeci jenom na něho vzpomene, tak jen jako na legrační postavičku kradoucí protokolární pero), ale pro nás to může být názorný představitel lidí, kteří Gretu Thunbergovou stvořili, tedy starých (i mladších v případě syna prezidenta) páprdů, kteří zasvětili svůj život naplňováním svých ambicí, které se vždy týkaly pouze jich samých, a živili si své ego tak, že narostlo do zcela obludných rozměrů. Lidí, kteří tak činili vždy bez ohledu na to, jaký mají jejich názory, činy a nečiny dopad na ostatní lidi, na občany jejich zemí, případně na lidstvo jako takové.
Pro takové lidi musí být příšernou noční můrou, že jejich mnohdy jen uboze slyšitelný hlas válcuje hlas šestnáctileté "postižené" holčičky, která místo do školy začala chodit protestovat proti názorům, postojům a nečinnostem lidí, jakými jsou oni sami. Musí být pro ně naprosto nepředstavitelné, že někdo může něco takového začít dělat jenom na základě svého přesvědčení, bez jakéhokoli předpokládatelného benefitu i očekávatelného vlivu na cokoli a kohokoli. Těžko si totiž mohla Greta na počátku svých aktivit myslet, že její protest může mít takový dopad a osloví tolik lidí na celém světě.
Význam jejího hnutí i respekt k její osobě ve své podstatě vytváří ti, kteří se jí vysmívají, kteří o ní mluví s despektem, a kteří ji uráží. Nedávno se u nás při prezentaci nové partaje Trikolora do ní opřel její zakladatel a na základě toho definoval jeden z pilířů své strany. Uvědomujete si tu absurditu? Padesátiletý poslanec, prezidentův syn, předseda strany, učitel, publicista, autor učebnic, vzdělaný a zkušený muž, sám postižený, má potřebu se vysmívat šestnáctileté autistce, a to jen na základě toho, že je postižená a šestnáctiletá, aniž by se nějak argumentačně zabýval jejími postoji, názory a smyslem jejího hnutí. To je tak ubohé, jako bych já zpochybňoval tuto politickou stranu na základě toho, že její zakladatel má znetvořený obličej.
V názvu článku a v perexu píši o Gretě Thunbergové s určitou nadsázkou. Ona samotná, byť její příběh je do značné míry fascinující a téměř neuvěřitelný, není až tak podstatná. Stal se z ní symbol. Není až tak důležité, jak se její nemoc promítla do jejího chování, do jaké míry ji ovlivnila její slavná rodina (matka je operní pěvkyně, otec a dědeček jsou herci a režiséři, jeden z příbuzných je nositelem Nobelovy ceny za výzkum skleníkových plynů), a jak se bude její příběh dál pokračovat. Nemyslím si ani, že by podle jejího vzoru měly děti přestat chodit do školy a demonstrovat, ale člověčí symboly mají tu moc, že dovedou zakládat požáry. Požáry devastující i požáry vzkříšení. Požár, který založila Greta Thunbergová je požár, který může očistit lidstvo od letargie a pokrytectví, které provází řešení problematiky životního prostředí a osudu naší planety ze strany mocných tohoto světa.
