Bulvarizace médií je asi dlouhodobý proces, ale mám pocit, že se v poslední době viditelně stupňuje. Jistě k tomu přispívají specifika stavu jakési postmoderní společnosti a konkurence v médiích, a to i v těch veřejnoprávních.
Výraz bulvár není odvozen, jak by to mohlo kdekoho napadnout, od „bull“ a „war“, tedy volně přeloženo od „válčení dobytků“, ale od francouzským slovem nazvané široké ulice se stromy a kavárnami, kde probíhá ten společenský život, jehož nedílnou součástí jsou klepy, fámy, skandály a jiné pikantnosti. Bulvár měl, má a bude mít své mediální místo, a ani já zde nechci vystupovat jako jeho zarputilý nepřítel.
Bulvár může být stejně jako jakýkoli jiný mediální žánr dobrý nebo špatný, může mít velmi různorodou orientaci a také prostředky, které mohou být na jedné straně velmi kontroverzní a se zákonem hraničící, stejně jako mohou přinášet prostou a milou lidovou zábavu, kterou si může dopřát proletář i vyhraněný intelektuál, aniž by se mu při čtení nebo sledování bulváru něco neblahého stalo.
Možná jsme si trochu zvykli vnímat bulvár jako ten vražedný nástroj princezny Diany a bulvární novináře jako ty bestie, které pasou po lidském utrpení a diskreditaci, a to i za pomocí lží, spekulací a nepřiměřeného obtěžování slušných lidí. Toto všechno asi bulvár přináší, ale je dobré si uvědomit, že bulvární média se tak chovají na základě poptávky. Jinými slovy, úchylní nemusí být bulvární novináři, ale čtenáři, kteří touží po masakrech a smlsnou si na neštěstí jiných.
Přestože osobně preferuji ten typ bulváru, který, jako například britský The Sun, je více zaměřen na politickou satiru, a určitou sarkastickou nadsázku, nijak zásadně mi nevadí ani naše bulvární tiskoviny, které v mnohých případech už nejsou jen tiskovinami, ale internetovými médii. Nejsem sice jejich pravidelný konzument, ale občas si v elektronické verzi cosi bulvárního přečtu, a to ani ne tak pro zábavu jako spíše kvůli pohledu „odjinud“. Bulvární média totiž často ze své podstaty mohou zajít dál, než tzv. média seriózní.
Použitím výrazu „seriózní média“, jsem vlastně rovnou nastolil otázku, kde je rozdíl mezi nimi a bulvárem. Osobně se domnívám, že se ta pomyslná hranice poslední dobou hodně rozostřuje, a přestože se to děje především ze strany těch „standardních médii“, mohli jsme ono splývání zaregistrovat i ze strany bulváru. Stalo se to například tehdy, kdy se prezident republiky rozhod komunikovat s občany pomocí deníku Blesk a Televize Barrandov. Ne, že by se tím charakter obou médií změnil, ale dostal jakýsi další rozměr.
To, co mi osobně není příjemné je bulvarizace těch médií, po kterých bych chtěl sáhnout, aniž bych musel váhat, jestli je to či ono myšleno vážně, jestli je to ověřeno, jestli to není zkresleno, jestli to není nějak účelově podbarveno. Také mě moc nebaví se pro nalezení nějaké pro mě smysluplné informace prodírat jakýmsi bulvárním balastem, o který zrovna v danou chvíli nestojím. Ani na rádoby „seriózních zpravodajských serverech“ není možné si po ránu přečíst nějaký základní přehled zpráv jednu po druhé, aniž by bylo nutno přeskakovat „dopravní nehodu po deseti pivech a kořalkách“, „setkání s medvědem“, aféry (či poklidný život na chaloupce) známého umělce, horoskop pro dnešní den a podobné záležitosti, které sice asi do médií patří, ale právě do bulváru nebo do nějaké společenské rubriky média nebulvárního.
Tohle všechno bych ale ještě nějak snesl, větší problém je ten, že i ty seriózní správy dostávají takový bulvární nádech, což hned na začátku vyjadřuje nadpis. Chápu, že probíhá mediální souboj o konzumenta a nadpis a perex mají velkou moc, ale je rozdíl mezi názvem zajímavým a názvem naprosto zkreslujícím obsah. To je právě doména bulváru, který by ovšem každý měl číst s určitou rezervou (v této souvislosti mě napadá, že Zemanova moudra do Blesku a na Barrandov docela patří). Ještě větší problém mi však přijde, když i vlastní článek, byť je o nějaké závažné a zásadní události, se drží nějakých senzačních detailů, místo toho, aby se zabýval podstatou problému. Dozvídáme se tak nějaké kuriozity a spekulativní nuance místo popisu a třeba nějakého jednoznačného názoru, který pochopitelně může (a také asi musí) být, coby názor prezentován na základě toho, jaký a čí je onen „seriózní plátek“.
Výše uvedené považuji za vysloveně špatný trend, který se týká v rámci všeobecného boje o čtenáře diváka a posluchače i veřejnoprávních médií, která by jako jediná mohla být tohoto procesu ušetřena. To by ovšem nesměla i ona bojovat o svá místa na slunci a tím pořád někomu dokazovat své právo na existenci. Jsou to možná marné stesky, protože, jak už bylo uvedeno, média pouze naplňují jistou společenskou poptávku. Napadá mě však, že lidí s tímto trendem nespokojených je třeba hodně, jenom nejsou slyšitelní a mlčky třídí a filtrují to, co k nim skrze média přichází. Mohou se tedy obrazně připojit k výzvě: Chceme mít bulvár a chceme mít vedle něho seriózní media nejen nějaký jeden paskvil mezi tím.
