Můj dědeček říkával, že nejlepší formou demokracie je diktatura. Při sledování toho, co se právě děje ve Sněmovně, to ani nemusí působit jako nadsázka. Nezapomínejme však, že aktéry této absurdní reality show jsme si sami vybrali.
Neradi to slyšíme, ale demokraticky zvolení politikové jsou takoví, jací jsou ti, kteří je zvolili. Občané dvakrát zvolili prezidentem Miloše Zemana s vědomím toho, že dávají hlas tomu, kdo se mnoho let před tím docela jasně prezentoval. Se stejným vědomím jsme volili Babiše, Schillerovou, Havlíčka, ale i Fialu, Jurečku,Pekarovou-Adamovou a Rakušana. A smiřme se s tím, že i Okamurovi a jeho věrným musel někdo dát svůj hlas.
Nemůžeme za své rodiče a jiné příbuzné a nelze nás ani zcela vinit za skutky a chování svých dětí, ale za chování a počínání politiků jsme, pominuli nějaké excesy, odpovědní zcela. Kdybychom si zvolili moudré, rozvážné, morálně vyspělé a za zájmy státu a občanů bezvýhradně bojující osobnosti, nemuseli bychom dnes hledět na jednání Sněmovny jako na nějakou absurdní komedii.
Je ovšem možné to říci i jinak. Máme asi zato, že žádní výše zmínění politikové neexistují, a tak volíme ty, kteří se nám v mnohém podobají. Dokonce bych řekl, že mnohdy k těm, co působí jako vzory, cítíme určitou nedůvěru. Asi proto, že jsou nám cizí a také nás asi jaksi zahanbují.
Osobně bych řekl, že aktuální dění ve Sněmovně by měl alespoň chvíli sledovat každý volič, aby si udělal jasno v tom, koho volil. Nemám teď na mysli faktický problém důchodového systému, hospodaření státu a způsoby různých řešení, ale pouze politickou kulturu, kterou se prezentují konkrétní lidé a partaje.
K aktuálnímu dění ve Sněmovně může každý přistupovat, jak chce. Můžeme se pohoršovat, můžeme fandit svým barvám jako na fotbale a můžeme také říkat, že za komunistů by se ve Federálním shromáždění nic takového nestalo, což je ve finále ztotožněním se s bonmotem mého dědečka, tedy že nejlepší formou demokracie je diktatura. Já jsem ovšem toho názoru, že i blbá demokracie je mnohem lepší než báječná diktatura.
