Už je to tak. Igor Stříž, bývalý vojenský prokurátor bude z rozhodnutí vlády po odstoupivším Pavlu Zemanovi novým nejvyšším státním zástupcem. Trochu to připomíná situaci, jak se ministryní spravedlnosti stala Helena Válková.
Panuje po měrně výrazná shoda na tom, že Pavel Zeman byl dobrým nejvyšším státním zástupcem a jeho odstoupení vyvolává pochybnosti o tom, jestli orgán i osoba nejvyššího žalobce nebyla pod nepatřičným tlakem aktuálního establishmentu. I proto je jmenování jeho nástupce tak sledované a komentované. Doktor Stříž byl Zemanovou pravou rukou, a tudíž by se dalo předpokládat, že by si ten na pozici náměstka nedržel nekompetentního či jinak nevhodného člověka. V čem je tedy problém?
Problém je stejně jako v případě Válkové ve Střížově minulosti. Otázkou ovšem také je, jestli je to skutečný problém, nebo pseudoproblém nastíněný opozicí, která před volbami kritizuje všechny počiny politického konkurenta a poměrně logicky jí vadí, že výběr Zemanova nástupce neučiní až nová, povolební administrativa. Zaznívají tak argumenty, že tato pozice je i v jistém smyslu symbolická a je tudíž nepatřičné, aby v ní byl člověk, který před rokem 1989 posílal odpírače vojenské služby do kriminálu.
To je realita. Igor Stříž se stal krátce po absolvování právnické fakulty vojenským prokurátorem, který se logicky zabýval i těmito činy. Odmítání vojenské služby však byl v předlistopadových dobách skutečně trestný čin a soudy a prokuratury k tomu mohly jen těžko jinak přistupovat. Tím se hájí i Stříž, když deklaruje, že prostě jen postupoval podle tehdejších zákonů. To trochu připomíná argumenty zmíněné Heleny Válkové, která podle svého vyjádření nedělala také nic jiného než to, co bylo v té době žádané, obvyklé a zákonné.
Jak se k těmto faktům postavit? Na jedné straně je veřejnosti podsouváno, že kdo pracoval pro minulý režim, je navěky jakousi amorální kreaturou, a na druhé straně zaznívají stanoviska, že prostě taková doba byla a lidé v ní nějak žili a pracovali, za což je nemá po desetiletích nikdo soudit a nemá to být žádnou překážkou pro jejich aktuální kariéru. Osobně bych řekl, že je zcela zásadní, co se rozumí tím „pracovat pro režim“ a neméně podstatné že je i to, jak se kdo ke své minulosti následně postaví a jakou prodělá sebereflexi.
Obecně zastávám názor, že lidé nemají celoživotně pykat za chyby, které v mládí učinili a ke kterým se následně postavili čelem. Mám ale poněkud problém s tím, když ty chyby jako chyby nevnímají, když se hájí, že vlastně nic špatného neudělali, že je to negativně vnímáno jen z hlediska našeho dnešního fokusu. V tomto smyslu mi přijde zajímavá a poučná i tato záležitost. Kontroverze působení Stříže na vojenské prokuratuře se pojí s odpírači vojenské služby z řad věřících, zvláště členů církve Svědků Jehovových, což spoluvytváří specifický společenský náhled.
Nejen že nejsem sympatizantem jehovistů, ale nejsem ani věřící, takže bych mohl odmítnutí vojenské služby z tohoto pohledu vnímat. Nevnímám, a přijde mi to naopak jako typický příklad toho, jak může být aktuální zákonná norma v rozporu s jakousi normou obecnou. Myslím, že to si měli představitelé justice uvědomovat tehdy, stejně jako dnes, protože ani dnes nejsou všechna rozhodnutí podle litery zákona v souladu s normami etickými a morálními, a žádný soudce či žalobce by neměl činit v rozporu se svým přesvědčením. Uvědomoval si Igor Stříž tehdy, že dělal něco obecně špatného a vnímá to tak i dnes?
Osobně nemám potřebu zpochybňovat jmenování Stříže do funkce, jenom by mě docela zajímalo, jak jeden s nejvyšších představitelů „Spravedlnosti“ na tuto problematiku nahlíží. Jestli vnímá, že nad literou zákona je vždy a každé době ještě jakýsi „duch práva“, tedy něco těžko kodifikovatelného, ale zcela zásadního, co zabezpečuje, aby v právní praxi lidé nečinili jen rozhodnutí zákonná, ale také obecně správná, a pokud takto činit nemohou, aby tak nečinili vůbec. Role nejvyššího státního zástupce nespočívá jen v napravování případných pochybeních podřízených státních zástupců, ale především v nastavování a udržování určitého právního stavu, což možná více než s právem jako takovým souvisí se zcela obecnými normami, v rámci kterých zákony působí. Nezbývá než věřit, že i nový nejvyšší státní zástupce se tohoto posláni zhostí se ctí.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/nejvyssi-statni-zastupce-igor-striz-rozhovor-jmenovani_2107122030_zuj
https://www.respekt.cz/glosa/igor-striz-post-sefa-zalobcu-dostal-bude-mit-ale-problem
