Kolik lidí u nás spáchá sebevraždu, až skončí vláda ANO a prezident doprezidentuje?

Na Slovensku to vypadá, že za Ficovy vlády došlo k jakémusi spiknutí politiků s vysokými představiteli policie, justice a byznysu, které je nyní odhalováno. Nebo jsou to jen politické čistky, na které se můžeme "těšit" i u nás?

Nevím jak vám, ale mně při čtení různých zpráv ze Slovenska a sledování reportáží často napadá, jestli je vůbec možné, že v demokratickém státě, který se až tak neliší od toho našeho, vládla jakási mafie politiků, prokurátorů, soudců a vysokých policejních důstojníků spojených s podsvětím a byznysem.  Ledacos nasvědčuje tomu, že to tak bylo, i když je asi dobré vnímat i to, že představitelé současné vládní koalice nejsou žádní andělé, a že mnoho lidí má dost dobrých důvodů si v současném, k tomu příznivém politickém a společenském klimatu vyřizovat účty a diskreditovat politické protivníky.

Poměrně výrazným argumentem pro důvěryhodnost a legitimnost potírání oné mafie je skutečnost, že výraznou úlohu zde sehráli žurnalisté, o kterých se dá těžko říci, že by si je koupila tehdejší opozice a současná koalice. Mnozí investigativci jsou v neoblibě Matoviče, a to úplně stejně jako byli v neoblibě u Fica, což jim slouží ke cti, a hlavně k důvěryhodnosti.  Z pochopitelných důvodů jsou jen současní vládnoucí politikové výrazně opatrnější a vůči novinářům i méně arogantní. Není také těžké dospět k závěru, že se na Slovensku za poměrně dramatických okolností podařilo alespoň částečně obnažit něco, co je třeba úplně normální i ve vyspělých demokratických státech.

Právě investigativní novináři často odkryli vazby a souvislosti, které sami o sobě nemusí mít podstatu trestných činů, ale vyvolávají vážné pochybnosti, a pokud se pak po této stopě někdo vydá v rámci vyšetřování, sledování a odposlechů, nestačíme se najednou divit, co se pod seriózními maskami a drahými kostýmy skrývá za póvl. Nedá se ovšem vyloučit, že tahle povodeň s sebou vezme i mnohé v podstatě nevinné, kteří byli jen ve špatnou dobu na špatném místě, sami nebyli strůjci zločinů a lumpáren, ale umazali se při službě těm, kteří tu špínu na světlo světa přinesli. Dost možná jsou to i ti, kteří se rozhodli svoji situaci řešit zcela fatálním způsobem.  

Je těžké si na pozadí událostí na Slovensku nevybavit zajímavé kauzy z naší domoviny. I kolem našeho premiéra se po celou dobu jeho působení dějí věci, které určitě nejsou košer a my se zatím můžeme jen ptát, jestli jsou to z pochopitelných důvodů spíše zveličené banality, nebo je to špička ledovce, který když jednou uvidíme celý, budeme se dost divit. To, co ovšem slovenské reálie připomíná nejvíce, jsou „příběhy“ z Pražského hradu a Lán. Na nich je totiž názorně vidět to, co běžný člověk těžko chápe: Jak to že se ti lidé nebojí? Jak to, že jsou si při vědomí své zjevné diskreditace tak jisti, že se jim nic nemůže stát? Jak mohou spoléhat na ochranu svých chlebodárců, která je nutně jen dočasná?

Některým mocným a bohatým lidem se asi onen práh soudnosti posune do té míry, že skončí jako David Rath a jeho kumpáni. Myslím, že ze stejného těsta je i hradní kancléř Mynář. Ten je evidentně zapleten do celé řady podezřelých obchodů, dotačních podvodů, lumpáren i drobných amoralit, ale i po svém obvinění nesundává arogantní masku nepostižitelného a nad zákonem stojícího funkcionáře a bez mrknutí oka viní novináře i orgány činné v trestním řízení z podjatosti a zkorumpovanosti, přičemž evidentně přeceňuje svoji důležitost a skutečnost, že asi jen málokdo  v souvislosti s prezidentem a jeho spolupracovníky touží „po krvi“ a čím dál tím více lidí si jen přeje, aby do konce prezidentského mandátu co nejméně škodili a nedělali ostudu.

Z událostí na Slovensku je ale patrné, že ne všichni lumpové jsou tak hloupí a namyšlení, aby si přestali dávat pozor nebo věřili tomu, že je spolčení politikové budou chránit navěky. Nebýt nájemné vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky, možná by se tato řetězová reakce vůbec nespustila, protože by chyběl onen dostatečně silný společenský impuls. Snad u nás nebude nic takového nutné, snad se po očekávané změně vládní garnitury nestane to, co se stalo na Slovensku a snad se to nestane proto, že se v takovém stavu nenacházíme. Snad. Ovšem je, a snad i bude, pozitivně vnímáno, že není na místě, aby požívali ochrany politiků, peněz a moci lidé, kteří toho zneužívají a pro které neplatí rovnost všech občanů před zákonem.