Chlubil jsem se, kolik jsem našel krásných hřibů. Trochu mě pak zarazilo, když mi byla připomenuta pověra, kterou známe i z knížky Oty Pavla a filmového zpracování jeho díla: „…že když roste hodně hub, bude válka…“
Konec letošního léta a aktuální podzimní dny jsou vskutku ve znamení houbařských žní. Přiznám se, že mám raději houbaření, když houby až tak moc nerostou a musí se skutečně hledat, a ne když zástupy svátečních houbařů v rojnicích sklízí houbovou nadílku. Nejsem ani pověrčivý, přestože před vypuknutím první světové války prý houby extrémně rostly, stejně jako rok před nacistickou okupací, na což poukázal prostřednictvím postavy maminky a tety Karolíny v knize Jak jsem potkal ryby Ota Pavel.
Registruji i veřejnou polemiku, jestli ve válce jsme, či nejsme. Každé mu je jasné, že minimálně celá Evropa důsledky rusko – ukrajinského konfliktu pociťuje, ovšem to ještě neznamená, že válčíme. Je pochopitelně věcí výkladu, co to je „být ve válce“, konečně fakticky jsme jako celý stát či národ neválčili ani v té druhé světové a formálně ve válečném stavu s Německem a jeho spojenci jsme byli jen od 17. září 1938 do 3. února 1939, a pak formou nóty (nikoli vyhlášením války) od 16. prosince 1941, a to na základě skutečnosti, že jsme jako stát byli napadeni a připojujeme se k našim spojencům. V tomto smyslu lze politická a materiální pomoc Ukrajině (zvláště dodávka zbraní a vojenského materiálu) chápat také jako určitý vstup do války, stejně jako obecný přístup aliance, které jsme členy.
Rčení či pověra, o které je řeč, ovšem nesouvisí s právní, či pocitovou definicí války, ale se skutečností, že válka je příčinou smrti, utrpení, bídy a hladu, který by měl asi díky prozřetelnosti částečně mírnit nadbytek hub. Houbám se odedávna říkávalo „maso chudých“ a ty hrály v minulosti poměrně významnou stravovací roli. To ovšem platí hlavně pro slovanské národy, a to ještě ne pro všechny. Větší část světa si nevybudovala žádnou houbařskou tradici a vůbec nevnímá volně rostoucí houby jako zdroj potravy.
Asi poněkud nepatřičně spojuji úvahy o válce s úvahami o houbaření. Podstata věci spočívá v obavě či přímo strachu z války, který je nejen pochopitelný, ale aktuálně i oprávněný, a to nejen z hlediska její blízkosti. Stále visí ve vzduchu nebezpečí rozšíření vojenského konfliktu nebo dokonce hrozba použití zbraní hromadného ničení, které ohrožují lidstvo jako takové.
Jak už jsem uvedl, nejsem pověrčivý, a jako přírodozpytec vím, že růst hub je dán jen aktuálními klimatickými podmínkami, nikoli nějakým vyšším záměrem, nicméně po připomenutí onoho spojení růstu hub s válkou už nějak takovou radost ze záplavy hub nemám.
https://www.fronta.cz/dotaz/zacatek-valecneho-stavu-mezi-csr-a-nemeckem
https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/52/92/29/jak_jsem_potkal_ryby.pdf
