Usvědčuje je totiž metodika tohoto barbarského činu. Představuji si to tak, že děti migrantů vyrazili do Jihlavy krást a znásilňovat, když se jim žádná taková příležitost nenaskytla, tak alespoň ubily bezbranného ptáka.
To je pochopitelně fabulace, kterou reaguji na článek pana Mikuláška, ve kterém se pohoršuje nad tím, že je nám zatajována etnické příslušnost pachatelů. Pan Mikulášek na základě informace v Parlamentních listech soudí, že to byly romské děti.
Bezdůvodné zabití zvířete vyvolává oprávněné emoce, a to tím spíš, když se jedná o zvíře exotické, krásné a zcela bezbranné, a když je onen čin naprosto bezdůvodný a tím pádem nelidský a barbarský. Nejsem takovéto emoce nijak ušetřen, ba právě naopak, takové zabití zvířete se mnou otřese více než vražda člověka v afektu, která mívá obyčejně alespoň nějaké pochopitelné vysvětlení.
Mám za to, že děti, které něco takového spáchaly, jsou narušené, někdo se velmi neblaze podepsal na jejich výchově, a jak se lidově říká: „rostou pro šibenici“. Opravdu si to myslím, nicméně spekulace, že to byli malí Romové, mě poněkud udivuje a docela dost mě udivuje, že někdo touží znát „pravdu“, jakého etnického původu ty děti byly.
Proč to potřebujeme vědět? Co získáme z informace, že to byli Romové, Arabové, Japonci, černoši nebo modroocí blonďáci? Postavíme teorii, že zabíjené plameňáků je charakteristickým rysem nějakého etnika? Zakážeme příslušníkům tohoto etnika vstup do ZOO nebo zřídíme komise, které budou zkoumat, jestli árijské rasa tíhne k nenávisti k plameňákům méně než romská?
Je docela možné, že to romské děti byly, často si můžeme všimnout, že se i velmi malé děti tohoto etnika v lokalitách kde žijí, bezprizorně potulují po ulicích, bývají i výchovně zanedbané a mohou mít i v důsledku špatné výchovy narušenou sociální inteligenci. To je realita a řešení této problematiky je cosi, co naše společnost má smysluplně řešit, nicméně podobné delikty a různá vandalství páchají i děti bílých bohatých rodičů, které se bezprizorně flákají po světě a z nudy vymýšlí podivné věci, které končí podobnými excesy. Mají nadbytek všeho, jen ne porozumění, pozornosti a lásky. Že bychom i je nějak selektovali a cíleně v tomto působili na tuto sociální skupinu?
Ti, kdo takový čin spáchali, mají být za něj potrestáni (děti výchovně a rodiče finančně) a mají být příslušnými úřady sledováni, jak se jejich agresivita bude vyvíjet. Jestli je to pouze trestuhodný náhodný exces, nebo jestli nebyl iniciátorem takového činu psychicky nemocný jedinec, který může být v budoucnu nebezpečný nejen zvířatům, ale i lidem. Psychiatři by mi asi dali za pravdu, že týrání bezbranných zvířat v dětství je typickým chování některých typů psychopatů, kteří pak později svoji deviaci obrací proti bezbranným lidem.
Nic z toho však nemá žádný etnický, rasový nebo národnostní podtext. A kdo si myslí, že má, měl by se v prvé řadě zamyslet sám nad sebou, protože to je nepochybný rys rasismu. Tento přístup je také typický pro Parlamentní listy, ze kterých autor tuto informaci čerpal.
