Jelikož většina dítek se dostane častěji do styku s živým Skotem než s živým skotem, jsou tedy těmi učiteli ti, kteří nebyli na zápas Sparty a Rangers vpuštěni? Kdo by ale deseti až patnáctiletým holátkům mohl mít bučení za zlé?
Kdo si před zápasem Sparty se skotským klubem myslel, že vyloučením zletilých sparťanů z hlediště letenského stadionu bude zažehnán nějaký incident, byl hodně naivní. Vzpomínky na zápas Slávie v Glasgow i následná křivda spáchaná na stoperu Kúdelovi jsou ještě příliš živé a ty události byly do takové míry medializovány a ve společnosti diskutovány, že to nemohlo minout ani dítka školou povinná.
Také je docela absurdní představa, že se rasisty lidé stávají ve třiceti, čtyřiceti či snad ještě v pozdějším věku, a ne ve věku prepubertálním, pubertálním a postpubertálním. Navíc průměrné děti tohoto věku jsou na tom dozajista intelektuálně lépe než dospělí sparťanští rowdies. To jen taková poznámka k výrokům letenského mluvčího a jemu podobných, že z toho ti náctiletí prý ještě nemají rozum.
Realita je z mého pohledu taková, že pozvané dětské publikum reagovalo úplně stejně, jak by reagovalo běžné publikum. Žádným překvapením pak není ani reakce Skotů, myšleno hráčů ze všech koutů světa, trenéra, kterého jsem kdysi jako hráče obdivoval, a některých ostrovních novinářů a fanoušků. Je také patrné, že tento klub se rozhodl svoji nedostatečnou kvalitu a výkonnost kompenzovat do absurdna dohnanou politickou korektností. O těchto skutečnostech nemám žádné pochybnosti a s mými názory na zmíněné události se můžete seznámit třeba zde.
Přijde mi, že celá tato událost je ve své podstatě neuvěřitelným sledem absurdit, které kdesi za oceánem nastartovalo hnutí „Black Lives Matter“, kterého se na našem kontinentě chytili ti, kteří mají máslo na hlavě a špatné svědomí. Ti obecně pozitivní přístup k problematice rasismu úplně obrátili, dohnali ad absurdum, a navíc počali jakousi falešnou loajalitu požadovat nejenom od všemožných institucí a organizací, ale i od lidí, kteří s tím nemají nic společného a nic společného s tím mít nechtějí.
Ne snad, že by v české kotlince neexistovali lidé s rasovými předsudky, ale reálný rasismus asi není u nás zásadním společenským problémem, a pokud ano, netýká se sportovců jiného etnika, ale lidí, u kterých nikoho moc nezajímají antropologické znaky, ale ty se pouze váží k lidem, kteří jsou svázáni s určitou specifickou společenskou problematikou, a to jak v případě Romů, tak třeba Arabů, Židů či Asiatů. Myslím, že obdivujeme sportovce černé, snědé i žluté, stejně jako bílé. Konečně ani největší fotbalové hvězdy současnosti (Ronaldo, Messi, Neymar, Mbappe apod.) nejsou žádní „Árijci“.
Z tohoto pohledu se tak jeví různé projevy fanoušků vůči Finovi Kamarovi jako všechno možné, jenom ne rasismus. Možná byl onehdy tento hráč naším stoperem uražen, ale ještě před tím se zachoval stejně jako někteří jeho spoluhráči i později trenér značně nesportovně. V rámci oné absurdní korektnosti pak došlo ke křivdě v podobě trestu za nedokázaný delikt a neúměrně nízkému trestu za delikty zcela prokazatelné. Právě to se stalo předmětem zloby fanoušků i široké veřejnosti a ani zmíněný Kamara v tom není nevinně, což konečně potvrdil i v zápase na Spartě, kde byl po zásluze vyloučen.
V normálním světě, tedy ve světě, který by mně jako normální připadal, by nemělo mít utkání Rangers na Letné žádnou dohru. Zmíněný hráč by měl snadno pochopit rozhořčení fanoušků a zášť fanoušků by přešla stejně rychle, jak vznikla. To, že se tím zcela vážně zabývají fotbalové instituce, představitelé klubů, novináři a dnes už i politikové, je pouze spouštěcím mechanismem proto, aby se z těch, kteří v sobě neumí potlačit projevy zloby a frustrace, stali skuteční rasisté. Ty náctileté děti z Letné mají dobře našlápnuto, a není to proto, že je nějaký fotbalista jiné barvy pleti než oni.
