Informace o tom, že byl v USA před časem vydán první pas pro nebinárního občana, vyvolává mnoho otázek, úvah i podivných reakcí. Možná zajímavější, než samotná podstata oné nebinárnosti je, jak reagujeme na to, čemu nerozumíme.
Je obecně známo, že lidé mívají velký problém s tím, vžít se do situace a emoční polohy jiného člověka. Každý není schopen být empatický ani ke svým blízkým a k lidem jemu samotnému podobným. Mnozí se naopak snaží vcítit se do kůže jiných tvorů, třeba psů, což je sice hezké, ale asi úplně scestné, protože se prostě nelze stát psem ani jiným zvířetem se zcela odlišně fungujícím mozkem.
Je docela logické, že neumíme pochopit ani lidi, kteří se jaksi odlišují od normálu, a to jak v kladném, tak i v záporném smyslu. Nechápeme světce a samaritány, stejně jako devianty a psychopaty. V jistém smyslu bývá překážkou pro empatii skutečnost, že každý je trochu jiný než my sami, a tak v některých aspektech musí pochopení nahrazovat respekt: nerozumím ti, ale respektuji tě.
V genderové oblasti si heterosexuální jedinec asi neumí dobře představit, že je sexuálně přitahován jedincem stejného pohlaví. Myslím, že ten, kdo tvrdí, že rozumí homosexuálům, je buď sám homosexuál (případně bisexuál), nebo lže. Respekt pak spočívá v tom, nechat v klidu každého, ať si v rámci zákonů a obecných norem dělá, co chce, a na základě této skutečnosti mu nekrátit jeho práva.
Neumím si představit, že se někdo necítí být mužem ani ženou, ale jelikož se nedovedu vcítit do myšlení mesiášů a světců, masových vrahů a různých zrůd, stejně jako jakkoli jinak výjimečných lidí, nic takového si představovat ani nepotřebuji. Proč taky? Není-li to jakkoli komukoli škodlivé, stačí to prostě jen respektovat.
Nejpitomějšími argumenty v reakcích na výše uvedené skutečnosti mi přijdou ty, které v rámci oné kritiky staví na tom, že je to prý nepřirozené, že je to proti přírodě, a že to odporuje jakýmsi základním nadčasovým náboženským či společenským normám. Dovolím si tvrdit, že je to úplný nesmysl a svědčí to jen o tom, jak málo toho oni kritici vědí o přírodě i společnosti.
Bezpohlavnost, homosexualita, stejně jako nenaplnění pohlavnosti rozmnožováním se není v přírodě ničím neobvyklým, a to ani u vyšších zvířat. Je zcela zcestné si představovat, že smyslem každého jedince v přírodě i ve společnosti je rozmnožit se a vychovávat potomstvo. U zvířat žijících v komunitách, sociálním hmyzem (mravenci, včely apod.) počínaje, šelmami konče, existují totiž velni různé role.
Člověk se sice vyvinul jako tvor binární, pohlavně i sociálně, ale to vůbec neznamená, že by nemohly existovat četné výjimky, které se do takového schématu nehodí. Řekl bych, že žijeme v době, kdy už není třeba kvůli různým předsudkům jakýmkoli způsobem takové jedince ze společnosti vylučovat, není k tomu snad ani žádný důvod, protože ti společnosti a priori nijak neškodí a nic nenasvědčuje tomu, že by se takto lidstvo vyvíjelo a na základě toho posléze zaniklo.
Vůbec nevím, proč bych se měl zabývat tím, jaká je sexuální orientace či dezorientace lidí, kteří žijí mimo moji bezprostřední blízkost. Fakt nepotřebuji řešit, chodí-li „na pány“ či „na dámy“, a jestli mě něco zajímá, tak asi jen to, aby mohli v klidu žít, jak chtějí, a mohli se cítit, kým chtějí, aniž by jim v tom někdo bránil a smál se jim.
