Na Hradě se dnes bude slavit, protože v trenýrkové kauze přišel průlom. Obžalovaní zločinci nepravomocně obdrželi podmíněné tresty a pokutu. Zaplacení vzniklé škody je jistě správné, jsou ale správné i podmíněné tresty?
Náhradu škody ve výši cirka dvaceti tisíc na každého odsouzeného a půlroční trest s odkladem na jeden rok není asi nic, z čeho by si museli hoši ze Ztohoven dělat těžkou hlavu a pokud by snad byla vyhlášena sbírka na zaplacení pokuty, rád přispěji. Každému je snad jasné, že záměrem těch "zločinců" nebylo nikomu způsobit materiální újmu, ale veřejně demonstrovat nespokojenost s tím, jehož standarta vlaje nad Hradem. Už dříve se konečně performeři nebránili náhradě škody, kterou způsobili.
Už jsem jednou o této kauze psal a nesčíslněkrát diskutoval, takže si dovedu představit reakci všech těch slušných občanů, pro které je nepředstavitelné, že by bylo beztrestné chodit po střeše neprodyšně střeženého Pražského hradu, manipulovat s prezidentskou vlajkou a tu následně zničit. Je to zcela legitimní názor. Minimálně tak legitimní, jako veřejně nesouhlasit s počínáním a chováním hlavy státu. Otázkou je jen to, jak hodnotíme prostředky. Slyším ty hlasy spravedlivých: dopustili se výtržnictví, vstoupili do zakázaného prostoru a zničili kde co (i lanko na, kterém ta fangle visí). Je to tak.
Řekl bych, že takový názor vychází z obecné představy, že když způsobím úmyslně škodu sousedovi jenom proto, že nesouhlasím s jeho názory a chováním, tak jsem společností i právními normami vnímán jako lump, respektive pachatel úmyslného trestného činu. Mohlo by se tak zdát, že když demonstrativně zaútočím na symbol hlavy státu, jsem arcilump, protože ještě k tomu znevažuji ten symbol. Možná si někdo myslí opak, ale já považuji právní ochranu běžného občana za důležitější než prezidenta. Prezident má totiž garantované všemožné druhy ochrany a také mnoho možností se bránit, kdežto občan pouze jenom ten příslušný zákon, případně vlastní ruce. Z tohoto důvodu se domnívám, že v případě prezidenta, na rozdíl od poškozeného občana, není vždy nutné nějaký trestní zákon na „útočníka“ aplikovat.
Je tedy rozdíl někomu ze zlomyslnosti způsobit újmu, která se ho osobnostně i materiálně dotkne, a něco jiného způsobit materiální újmu, která se prakticky nikoho nedotkne, má demonstrativní charakter a vznikla jaksi druhotně, protože podstatou toho činu nebylo způsobit újmu, ale na něco upozornit. Tak nějak nahlížela na tuto kauzu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, která odmítla tuto věc řešit jako trestný čin, ale hodnotila ho pouze jako přestupek. V přestupkovém řízení a civilní žalobou by mohla být také vymáhána škoda. Městský odvolací soud případ vrátil a jiná soudkyně rozhodla tak, jak rozhodla.
Případ nepochybně poputuje opět k Městskému soudu, který má možnost opět případ vrátit soudu obvodnímu, rozsudek potvrdit nebo samostatně jakkoli jinak pravomocně rozhodnout. Domnívám se, že kvalifikace tohoto skutku jako trestného činu je nebezpečný precedent, který nás vrací do doby, ve které příslušný režim velmi dbal na to, aby občan jeho ideologii, praktiky a představitele nehaněl. Přiznám se, že jsem v tomto trochu „osobně zainteresovaný“ (a proto také možná málo objektivní), protože listopadové události roku 1989 a následná amnestie roku následujícího možná zajistily to, že Turner nebyl vyhozen ze školy a neskončil v lochu. Podotýkám, že ne za násilný nebo majetkový čin, ale za nekorektní hubu, respektive pero.
Napadla mě v této souvislosti taková fantasmagorická myšlenka. Představil jsem si, že pan prezident v souladu se svými pravomocemi vstoupí do této kauzy a trestní stíhání zastaví. Nebyl by to čin, kvůli kterému bych ho začal milovat a kvůli kterému bych ho příští rok volil, ale stoupl by u mne v ceně, jako státník s určitým nadhledem. To by však musel překročit svůj ješitný, malicherný a egocentrický stín. Místo toho bude hradní bubeníček bubnovat a dávat nevědomost, jak bylo učiněno za dost právu. Možná že bylo, to nehodlám zpochybňovat, ale jemu nadřízenému „duchu práva“ z mého pohledu nikoli.
