Tato skutečnost ji skvěle předurčuje pro členství v SPD a je to asi také její jediná kvalifikace.Výroky založené na hlouposti, omezenosti a nedostatku morálky sice nejsou trestné činy, ale to by měl konstatovat soud a ne Sněmovna.
Výraz „xenofobní živočišný druh“ mi přijde takový adekvátně vyvážený. Odpovídá totiž skvěle slovníku poslankyně Maříkové. Je tam trocha zoologie, trocha paušalizace a celé to má takový lehce provokativní nádech.
Ne, nemyslím si, že by za přirovnání migrantů k invazním druhům měl být někdo trestně stíhán a tím spíše by za to asi neměl být odsouzen. Jsem ovšem přesvědčen, že poslanec parlamentu civilizované a demokratické země by se takto veřejně vyjadřovat neměl, a pokud to udělá, měla by to řešit jeho strana, což je v tomto případě absurdní, nebo příslušný výbor Sněmovny.
Žijeme v takovém zvláštním schismatu, máme zákony, podle kterých mají být přísně postihovány projevy rasismu, xenofobie, netolerance, či podpora a propagace zločinných ideologií, ale součástí našeho politického spektra jsou strany, jejichž existence je založena právě na tom. Jsou to jmenovitě KSČM a SPD. Tato skutečnost pak vytváří zcela absurdní situace, že je trestně stíhán nějaký pitomec, který v opilosti začne hajlovat, aniž by to byl nějaký extrémista, a na druhé straně v této zemi fakticky spoluvládnou strany, které propagují a šíří zločinné ideologie a jejich členové jsou zcela beztrestní.
Zmíněné zákony patří do skupiny právních norem vzniklých „ze zoufalství“. Vyjadřují totiž neschopnost společnosti kultivovat své příslušníky tak, aby takové projevy byly nemyslitelné, a pokud by se i přesto někdo takto choval, byl by ze společnosti vyčleněn. Jinými slovy s někým jako je Kája Maříková by si slušný člověk neměl sednout k jednomu stolu, nebyl by přijat do určitého společenství a bylo by nemožné, aby se stal členem instituce, která by se měla prezentovat vysokými morálními a etickými standardy. To sice aktuálně působí úsměvně, ale to neznamená, že bychom takový cíl neměli mít.
Nedávno byl naší politickou reprezentací odsouzen jakýsi kalendář s nacistickými pohlaváry a s tím se znovu rozvířila diskuse o různých „upomínkových předmětech“ s nacistickými či antisemitskými symboly a tím obecně i o propagaci této zločinné ideologie jako takové. Pevně věřím, že drtivá část společnosti to také odsuzuje. Možná si ale ta „drtivá část“ vůbec neuvědomuje, co předcházelo tomu, že tato ideologie vůbec vznikla. Bylo to společenství takových Karolínek Maříkových, které se z nějakého okrajového extrémistického elementu postupně vyvinulo ve vůdčí sílu ve státě.
Příčiny vzniku nacismu, fašismu stejně jako komunismu jsou velmi rozmanité a komplexní, ale vždy se jejich vznik vyznačoval tím, že působil nenápadně, neškodně a mnohdy společensky bezproblémově. Šiřitelé těchto ideologií často mluvili prostým lidem přímo z duše, předstírali zájem o jejich problémy, vymezovali se proti těm, kdo jim ony problémy údajně způsobují, a hlavně dovedli identifikovat nepřítele. Vždy to byl nějaký problematický menšinový prvek: kapitalista, kulak, žid, intelektuál, tedy příslušník jiné společenské třídy, jiné rasy, jiného náboženství, jiné kultury.
Nic se v tomto do dnešních dnů nezměnilo. Migranti jsou vedle své reálné podoby a s tím souvisejících problémů i symbolem, zosobněním onoho nepřítele, proti kterému je třeba se sjednotit, což většina z nás vnímá jako takový sympatický počin. Ovšem historie nás učí, že to je vždy jen začátek, za chvíli se docela nenápadně stane tím nepřítelem každý, kdo není s oněmi bojovníky. Ten je totiž v souladu se známým heslem proti nim, a tudíž je to nepřítel. Je dobře, že se Kája Maříková nestala mučednicí, ale to neznamená, že bychom neměli vnímat, kdo je ona, a co je zač partaj, které je členkou.
