To proto, že jsem o nich nic ošklivého nenapsal. Takovou potřebu asi měl policejní prezident, který se omluvil za své vyjádření z léta, kterým komentoval zákrok jihočeských policistů proti autistickému chlapci v Borovanech.
Popis té události v létě přinesla snad všechna média a řekl bych, že to bylo hojně diskutováno na blozích i na sociálních sítích. Přiznám se, že mě událost v Borovanech docela šokovala. Nechtěl jsem se tehdy v emocích účastnit nějakého mediálního lynče zasahujících policistů. Očekával jsem, že po odsuzujících komentářích politiků i policejního ředitele bude případ prošetřen a zasahující policisté, případně i jejich nadřízení potrestáni, a hlavně že budou přijata opatření, aby se takovéto excesy nestávaly.
První rozčarování nastalo, když GIBS vyhodnotila incident jako zásah v souladu se zákonem i interními předpisy. Druhou ranou pro mne bylo, když trestnímu oznámení místo naprosto nesmyslně zasahujících policistů musela čelit matka autistického chlapce. Celému absurdnímu dramatu dal včera korunu policejní prezident, který se jihočeským policistům omluvil za svá příliš silná slova.
Teď už jen zbývá, aby začali být policií vyšetřováni ti, kteří označili smysl i způsob zásahu jako naprosto neopodstatněný, ti, kteří si myslí, že policie nemá sloužit jako politická policie „organizující“ soukromou akci politika, že pořádek na hromadných akcích má zajišťovat uniformovaná pořádková a městská policie, a ne jako v roce 1989 a letech předešlých nějací „estébáci“ v civilu.
Celá tato kauza ve mně vyvolává značné rozpaky ohledně fungování policie ČR. Byly doby, kdy mě těšilo, že policie personálně posiluje, že získává lepší vybavení, nová auta a že rostou i platy policistů. Očekával jsem, že s profesionalitou a naplněním hesla „pomáhat a chránit“ poroste i respekt a společenská prestiž policie.
Bohužel i na tomto případě je vidět, že tu mnohdy máme zase jen esenbáky, jenom jich je více, jsou lépe vybaveni a v různých absurdních televizních reality show si hrají na akční hrdiny. Často nejsou tam, kde je jich třeba, aby chránili a pomáhali, a naprosto zbytečně zasahují tam, kde jich vůbec třeba není.
Jenom podotýkám, že je dle mého soudu naprosto nutné, aby policie vystupovala striktně apoliticky. Stejně tak je nezbytné, aby policie zasahovala adekvátně situaci, jinými slovy, že je rozdíl mezi neškodnou klukovinou a teroristickým útokem. Možná to těm třem hochům ještě nedošlo, a je možné, že jim to na základě reakcí jejich nadřízených nikdy ani nedojde. Také je zcela nepřijatelné, aby kromě kriminální policie vyšetřující trestné činy a tajných sužeb chránících zájmy státu působili kdekoli policisté ve službě v civilu.
Myslím si také, že úkolem ministra vnitra ani policejního prezidenta není chránit policii před veřejností, ale naopak, je-li to potřeba, tak stejně jako je povinností policie chránit občany před zločinci, je jejich povinností chránit veřejnost před policejní zvůlí, zneužitím výsad a prostředků příslušníků ozbrojených složek státu. Je hanba, že hanebný zákrok nebyl odpovědnými lidmi a institucemi shledán jako hanebný. Z toho vyplývá jediné: můžeme jen čekat, že se něco podobného opět stane a takové počiny budou běžné.
