Pandemie slábne. Protipandemická opatření namíchaná politiky a experty totiž zabrala. Už bylo načase, přišlo to za pět minut dvanáct, ba co dím, jen psí chlup před katastrofou. Spasitelé mohou být spokojeni a my jim vděčni.
Zásadní restrikce, které byly nedávno Ministerstvem zdravotnictví potažmo vládou nasazeny, přinášejí své ovoce. Sevření epidemie polevuje, protože čísla působí optimisticky. Co to reálně znamená sice nikdo neví, ale kdo by se tím trápil. Jak jsou ta restriktivní opatření významná si každý z nás může ověřit ve svém bezprostředním okolí.
Tak třeba u nás v hospodě: štamgast Karel se vždy po desáté hodině počal v pandemických časech měnit v divé zvíře. Nabádal třeba návštěvníky restaurace, aby si k šesti u stolu vždy přibraly nějakého sedmého, nebo aby si na cestě od toalet či od baru ke stolu, vůbec nenasazovali roušku. Radek zase, a moc mě to na něm mrzelo, v témže čase přestal u pisoáru dodržovat dvoumetrový odstup a na vlastní oči jsem viděl, jak si po návštěvě toalety nenamočil obě ruce až po zápěstí do vaničky se savem, jako my všichni ostatní.
Tomu všemu zavíračka v deset učinila přítrž, nežli dojde na nezodpovědné chování, musí všichni domů k maminám. A když už je řeč o našich ženách, tak i u nich opatření dopadla na úrodnou půdu. Všechny místní dámy chodí jako správné hospodyně na farmářské trhy, s tím není pochopitelně žádný problém, ovšem s vánočními trhy je to jinak. Tam se totiž předvánoční náladou poblouzněné děvy chystaly dělat nepřístojnosti. Pod záminkou nákupu jmelí a vonných svic se hotovily k činům vdaných žen a matek od dětí nehodných. Dozvěděl jsem se od jedné informátorky z jejich řad, že měly naplánováno navštívit stánky se svařákem, grogem, punčem a mandlovou medovinou. Co by se dělo pak, není těžké domyslet. Kdyby s každým jedním kalíškem padla jen jedna zábrana a jen jedno vládní nařízení, byla by do hodiny pandemie zase na koni.
Zcela zásadně se opatření projevila i v omezení shromažďování a pořádání kulturních akcí. Majitel jedné spřízněné firmy chtěl u nás pořádat večírek pro 150 lidí, a jelikož by musel počet pozvaných omezit na 100, rozhodl se ho uspořádat na zahrádce (jako kulturně-sportovní akci), kde by mohlo být návštěvníků tisíc. Tisíc lidí se mu však nepodařilo sehnat, a tak zcela frustrován zrušil večírek úplně, čímž jistě zachránil mnoho životů.
Můj kolega je vášnivý fanoušek Sparty, nevynechá snad jediný zápas, a tak měl oprávněnou obavu, že tisíc diváků roztroušených po ochozech těžko chlapce v rudých dresech požene ke šturmu na soupeřovu bránu. Naštěstí nikdo nespecifikoval, jak se má těch tisíc lidí (tedy sparťanských fanoušků) chovat, takže v tisícihlavém kotli rowdies je atmosféra báječná a žádné porušování epidemiologických restrikcí rozhodně nehrozí, protože ani konzumace alkoholu mezi svými není konzumací na veřejnosti. Navíc, jak již konečně poučeni víme, tisíc lidí se nakazí hůře než dva tisíce, tři tisíce, pět tisíc atd.
A když už jsme u toho alkoholu, tak jsem si dnes na farmářském trhu, kde jsem společně s dalšími dvaceti lidmi v družném rozhovoru u stánku popíjel ristretto, řekl, jak je to fajn cítit se bezpečně s kelímkem nealkoholického nápoje v ruce. Při představě, že by to byla medovina, neřkuli destilát, mě úplně zamrazilo. Pocit bezpečí byl patrný i na lidech ve dvacetimetrové frontě na horké jablko u stánku vedlejšího.
Někdo by mohl říci, že jsou to jen takové drobnosti, ale právě z takových drobností a nuancí skládají experti a politikové svou strategii, která, jak vidno, přináší kýžený efekt. Takže, ještě jednou, díky Vojtíšku, díky, díky, díky. A velké díky i tobě, Pavlo Svrčinová, a vy všichni známí i bezejmenní epidemiologové a hygienici. Kde bychom bez vás byli. Na oplátku za sebe, své kolegy, kolegyně a jejich rodinné příslušníky mohu slíbit, že v deset bude v lokále tma, na vánočních trzích ani noha a na veřejnosti ani slza, nesrotíme se do více jak stohlavého, respektive tisícihlavého stáda, čůrat budeme vždy s dvoumetrovou distancí a sava jsme objednali celý galon.
