„Ten Jarda, no toho musíš mít dvakrát aspoň, kdyby to šlo tak třikrát. Ale ten doma, ten.… ho…do... To už s tím něco musíme dělat, já povídám, ty se musíš, ty vole. Já tě nechám, snad si to zaběhne, dyť to ani nemusíš...“
„E fructu cognoscitur arbor,“ po ovoci se pozná strom. Košatá jabloň českého fotbálku plodí jablíčka zkažená, a pokud ne přímo otrávená, tak alespoň pěkně otravná. Je to skoro deset let, co proběhl telefonický rozhovor mezi Ivanem Horníkem a Milanem Brabcem, který policie zaznamenala a Petr Čtvrtníček zpopularizoval (viz odkaz pod článkem). Fotbaloví funkcionáři byli usvědčeni z korupce, symbolicky potrestáni a národ byl autenticky konfrontován s tím, co vlastně všichni tušili. Nikdo asi nepochyboval o tom, že se ve fotbalu dějí lumpárny, ale málokdo si dokázal představit, jací primitivové český fotbal řídí.
Ve stínu několik let staré kauzy Miroslava Pelty a v souvislosti s jeho nedávným odsouzením (dostal zatím nepravomocně 6 let a exnáměstkyně ministerstva školství Simona Kratochvílová 6,5 roku) je namístě se ptát, jestli se od předešlé ostudy něco změnilo. Nově se rodící skandál, ve kterém figuruje Berbr, Damková, Nezmar, Pepa Chovanec a možná i Jaroslav Tvrdík, nasvědčuje tomu, že se nezměnilo vůbec nic. Snad jen to, že jsou bafuňáři opatrnější.
Říkám si, jestli je sám o sobě profesionální fotbal (potažmo vrchový sport) tak toxickým prostředím, že nejen přitahuje kreatury všeho druhu, ale i z do té doby bezúhonných a snad i slušných lidí dělá korupčníky, podvodníky a hochštaplery. Myslím si, že není těžké si domyslet, že samotný fotbal za to nemůže, že problém asi bude v systému a v samé podstatě fungování populárních odvětví vrcholového sportu. Lumpové, jak známo, vyhledávají prostředí, kde se lumpárny dělat dají, a takové klima pochopitelně skrze peníze, slávu a moc kazí všechny zainteresované. Slušní lidé pak do tohoto byznysu (je to už více obchod než sport) nejdou, nebo, když zjistí, jak to funguje, urychleně odejdou. Nebo také neodejdou, a to prostředí je semele.
Vrcholový fotbal je až na dřeň zkažený penězi. Penězi z vysílacích práv a z reklamy a z toho plynoucích astronomických bonusů, penězi ze sázek a penězi z dotací. Z toho se odvozují absurdní částky, za které se fotbalisté kupují a prodávají, a také jejich nesmyslné gáže. Souvisí s tím i vlastnictví klubů, které už dávno nejsou společenstvím nadšenců dýchajících pro ten „kulatý nesmysl“, ale investicí molosů a oligarchů, které zajímá všechno jiné než sport jako takový.
Nevěřím, že nějaká jednoduchá opatření mohou tento z mého pohledu tristní stav změnit. Lumpárny a různé amorality se budou dít dál, jen sofistikovaněji a opatrněji, protože změnu by mohl přinést jen návrat ke kořenům, tedy ke sportovní podstatě sportu, a to je asi zcela nereálný proces. Říkalo se, že sport má blahodárný vliv na harmonický rozvoj člověka, zvláště dítěte. U rekreačního sportu to stále platí, ale masová a populární odvětví vrcholového sportu už mnohdy nedisponují vzory, které ospravedlňovaly jeho podporu ze strany státu. Tu fangli dnes nesou spíše malá a finančně živořící sportovní odvětví. Ten vzor se totiž ve fotbale posunul od hráčského mistrovství a džentlmenství ke gáži, tržní ceně a sledovanosti na Instagramu. Představitelé klubů a fotbalových asociací jsou pak jen makléři obchodující se zbožím a přehazující lopatou peníze z hromady na hromadu tak, aby na té lopatě vždy něco zůstalo. Zkažený strom plodí zkažená jablka.
Poznámka: Název článku i text perexu jsou parafrází autentického rozhovoru
https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/kauza-roman-berbr-jan-nezmar-policie-uplatek-slavia-tvrdik.A211212_100113_fotbal_vp2
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-fotbal-jina-liga-berbr-a-slavia-s-nezmarem-ladili-cakira-policie-resila-i-milion-za-titul-183207
