Patrně vysoká, tento hlodavec má zdravé a chutné maso. Nutrie, které jsem v mládí často konzumoval, a které dnes u Vltavy přikrmuji, mě však přivedly ke zcela jiné úvaze. Úvaze o tom, jak máme k jistým zvířatům přistupovat.
Nejsme-li vegetariány a lidmi, kteří striktně odmítají zabíjení zvířat pro obživu, asi chápeme, že maso, které kupujeme a konzumujeme se nevyrábí, ale je z jatečných zvířat, která někdo musí zabít, stáhnout, vykuchat, naporcovat... Veterinární zákony jasně stanoví, o jaká zvířata se jedná a jak má tento proces probíhat. Některá divoce žijící zvířata mohou být lovena a zákony nám opět říkají, která, kdy a jak. Jasné je to i se zvířaty společenskými, chovanými pro zábavu či práci. Naše civilizace však vytvořila ještě jinou kategorii.
Jsou to zvířata, která jaksi přestala být divoká, ale nejsou ani domácí. Nejsou v aktuální podobě jatečná, ani lovná a jejich eventuální zabití naráží nejen na legislativní překážky, ale i na jisté etické principy. Příkladem mohou být právě v Praze přemnožené nutrie, labutě či kachny. Nutrie lze chovat jako jatečné, kožešinové zvíře, ale už to téměř nikdo nedělá. Kožichy asi vyšly z módy, což mě osobně těší, a chovat je na maso je i přes jeho výbornou kvalitu hodně neekonomické. Aktuálně žijí potomci uprchlých nutrií polodivoce kolem našich řek a rybníků, jen v Praze se počet těchto původně amerických hlodavců odhaduje na několik tisíc. Na jedné straně obšťastňují svým roztomilým chováním návštěvníky pobřežních komunikací, na druhé straně ničí břehy a narušují díky svému nemalému počtu ekosystém.
Labutě byly v době mého dětství téměř vzácné a já se chodil dívat na tyto nádherné ptáky skoro jako na exoty do ZOO. Aktuálně jsou však díky nulové regulaci jejich počtu a přikrmování naprosto katastrofálně přemnožené. Neškodí sice nijak zásadně břehům, ani vodě, ale díky své dominanci jsou schopny vytlačit ze svého regionu veškeré jiné ptáky. Kachny nejsou sice tak atraktivní, ale nekontrolovaně se množí stejně jako labutě.
Dovedete si však představit, že někdo zabije labuť? Asi ne! Je to těžko představitelné i u panáčkující nutrie nebo kachny, které děti krmí mrkvičkou, respektive starým pečivem. Přišlo by nám to jistě minimálně jako projev barbarství, přestože nutrie jsme zabíjeli jako králíky a labutě můžeme považovat za takového elegantnějšího krocana. Lov divokých kachen je pak obecně chápán jako cosi docela normálního.
Docela logicky se nám příčí, že někde zabíjí a jedí psy. Pes je pro nás partner, přítel a pomocník a pro záchranu jeho života jsme často ochotni ledacos udělat a investovat nemalé finanční prostředky. Totéž platí pro koně, který sice figuruje na seznamu jatečných zvířat, ale porážka koní je něčím spíše výjimečným. Je asi možné navázat nějaký citový vztah k labuti či k „vodní kryse“, ale těžko to srovnávat s našimi domácími mazlíčky.
Rozhodně nechci na tomto místě navádět k „vraždění“ "invazních" druhů zvířat, ale na druhé straně by bylo asi dobré trochu potlačit sentiment a naopak se na tuto problematiku podívat více realisticky. Již před dávnými časy jsme nastolili v přírodě nerovnováhu, a ta se stále více prohlubuje. Vybili jsme velké predátory, nechali jsme přemnožit divoká prasata, díky trofejím jsme poškodili kvalitu vysoké zvěře. Málo přizpůsobivé druhy jsou na pokraji vyhubení a ty přizpůsobivé se naopak přemnožují.
Bez lidského zásahu se tento problém sám nevyřeší. Je to sice projevem určitého pokrytectví, ale ačkoliv bych jen tak pro zábavu nezabil jelena, tak jelení maso si rád koupím a zkonzumuji. Rozhodně bych osobně nechtěl u Vltavy pobíjet nutrie a labutě, nicméně bez problémů bych si nutrii v obchodě koupil a možná bych okusil i labutí stehno. Ale řekněte, kdo by praštil po hlavě to roztomilé zvířátko prosící o pamlsek a jaký barbar by zabil něco tak krásného a ušlechtilého, jako je labuť?
