Žijeme ve světě, kde přijdou na pomoc desítky profesionálů tomu, kdo v horách či ve vodě přecení své síly, havaruje díky fatální nezodpovědnosti nebo ignoruje životosprávu. A máme nechat utopit klidně ty, co chtějí jen lépe žít?
Pokládáme již za naprostou samozřejmost, že se dostane pomoci každému, kdo se vlastní vinou, vlastní nezodpovědností i vlastní hloupostí dostane do ohrožení svého zdraví a života. Žádné úsilí zachraňujících složek není přehnané, žádné náklady nejsou dost vysoké. Jde přeci o život, tak kdo by hleděl na vynaložené prostředky i rizika záchranářů (hasičů, policistů členů HS aj.), je to přeci jejich práce.
Lidé si poškozují své zdraví a ohrožují své životy i dlouhodobě, neúměrně pijí, fetují, kouří a "prožírají se" do nelidských hmotností a očekávají, že je moderní medicína zachrání. To se také často alespoň částečně stane. Stojí to sice často mnohonásobně více, než si tito jedinci ze svého zdravotního pojištění "nastřádali", ale co na tom, zaplatí to v rámci solidarity ti zdraví, případně prostřednictvím státního rozpočtu každý z nás.
Nechci tvrdit, že je to takhle úplně správně, ale nastavit spravedlivý systém je těžké a kvalitní záchranné složky a zdravotní peče jsou atributy každé vyspělé společnosti. Pomoci někomu v nouzi nebo v případě zranění je i základním etickým principem každé slušné společnosti a mnohé z toho není jen povinností morální, ale i zákonnou. Slušný člověk nenechá svého bližního bez pomoci, když se topí, když krvácí, nebo když je stižen jakoukoli jinou zdravotní indispozicí. Nečiníme rozdíl mezi tím, kdo je obětí cizí viny nebo vyšší moci, a kdo si své problémy sám zavinil. Pomoc nesmíme odmítnout ani zločincům.
To, co popisuji je obrázek civilizovaného světa. I v jiných částech světa je asi normální pomáhat postiženým, ale prostředky k tomu tam bývají velmi omezené. Právě tam působí organizace Lékaři bez hranic. Členy organizace jsou obecně lidé s lékařským nebo jiným odpovídajícím vzděláním a praxí, kterým není lhostejný tento stav. Tito lidé stejně jako nikdo jiný neumí zachránit svět jako takový, tak se alespoň snaží zachraňovat jeho miniaturní část v rozsahu své působnosti.
Je vcelku logické, mají-li Lékaři bez hranic nějaké prostředky, tak je použijí pro to, co je náplní jejich činnosti a také co je posláním každého lékaře. Mají-li vybavenou loď, tak s její pomocí zachraňují lidi ze Středozemního moře. Je vskutku pozoruhodné, a to používám hodně mírné slovo, že někomu tato činnost může vadit a Lékaře bez hranic za ní kritizuje. Nemluvím o tom, že někomu vadí příliv nelegálních migrantů z Afriky do Evropy, to mě vadí také, a nemluvím o tom, že je třeba tento problém zásadním způsobem komplexně řešit. Řeč je o tom, že migranti jsou lidé, jejichž život má stejnou hodnotu jako život kohokoli jiného. Mně by přišlo hodně divné, kdyby "lékaři" věděli o topících se migrantech a kotvili s lodí v nějakém přístavu.
Fatální nepochopení dané situace spočívá patrně v tom, že si mnozí neuvědomují, že není úkolem lékaře (potažmo záchranáře) řešit, kdo je zachraňovaný, jak se na moře dostal, proč se tam vydal a jak to, že ho někdo pustil? Není úkolem lékaře se zabývat ani tím, jestli zachráněné milostivě na svou půdu vpustí civilizovaný evropský stát. Lékaři neposkytují jinou péči tomu, kdo jí potřebuje vlastní vinou, cizí vinou nebo ničí vinou, proto ani není jejich úkolem a posláním řešit systémové problémy migrace a její dopad.
Nevím, jestli je každému dostatečně jasný ten rozdíl mezi migrací jako politickým a společenským či legislativním problémem, který je třeba zásadním způsobem řešit, a problémem čistě lidským, etickým a humanitárním. Je to opět stejné jako v případě jakkoli jinak ohroženého člověka: V případě zraněného řidiče se nejdříve řeší jeho život a zdraví a až potom stav vozidla, silnice, dopravní předpisy, systémová opatření a jakékoli jiné příčiny a důsledky. Nepřijde mi nijak složité to pochopit, přesto to mnohým asi činí potíže.
