V reálném životě by to každý považoval za fantasmagorii. Ve vztahu státu a církví to tak asi není, přestože podstata je tatáž. Pokud k vyrovnání s církvemi došlo v této podobě, je nesmyslné se k tomu již vracet.
Ona je to vlastně jen taková hra. Hra, ve které ve své podstatě nejde ani tak o peníze, jako o politikaření. Ta daň ročně představuje částku něco přes tři sta milionů, což je v hospodaření státu pakatel. Je to politická hra, ve která hlavní roli hrají komunisté. Paradoxně ti komunisté, kteří církvím majetek ukradli a nesmířili se s tím, že jim ho jiný režim státu vrátil.
Komunisté podmínili projednáváním tohoto zákona podporu Babišově vládě a teď jí tím vydírají. Že zákon Sněmovnou projde i díky hlasům lokajské ČSSD a všehoschopné SPD, asi nikoho nepřekvapí. Nebude však ani překvapením, když zákon coby naprostý paskvil smete Ústavní soud.
To však už nikoho netrápí, vlk se nažere - komunisté si šplhnou u svých příznivců a vládní koalice si udobří komunisty, a koza v podobě stávajícího stavu zůstane celá. Výsledkem tak bude pouze zmařený čas Sněmovny, Senátu a Ústavního soudu, který mohl být věnován něčemu užitečnému.
Rozpoutá se také opět „celospolečenská diskuse“ (ke které svou troškou do mlýna také tímto článkem přispívám) o něčem, co po letech zjitřených emocí přestalo většinu lidí trápit. Osobně se mi způsob vyrovnání státu s církvemi nelíbil, a to nemluvím o finanční výši, kterou neumím posoudit, ale o způsobu vyrovnání, ale pokud již byla tato záležitost uzavřena je zbytečné a nechutné ji znovu otvírat.
